Zdeněk Voženílek
Quick Facts
Biography
Zdeněk Voženílek (23. ledna 1929 Běchovice - 22. února 1981 Praha) byl český fotograf druhé poloviny 20. století
Život a dílo
Zdeněk Voženílek se narodil v Běchovicích u Prahy jako syn železničáře. Základní školu, obecnou a měšťanskou, vychodil v Běchovicích. V letech 1944 - 1948 navštěvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze. V letech 1951 – 1953 absolvoval základní vojenskou službu-jako bývalý člen národně socialistické strany byl odveden k Pomocným technickým praporům (PTP), kde strávil 2,5 roku. Po vojně se oženil (Marie, roz. Grabmullerová) a nastoupil do Pražského projektového ústavu do ateliéru arch. Fuchse a poté arch. Podzemného. Od r. 1958 se stal vedoucím fotolaboratoře (narodila se dcera Alice). Jeho znalosti stavitelství a současně výtvarné znalosti z něj učinily jedničku v oblasti fotografování architektury. Ve funkci vedoucího fotoateliéru pracoval až do r. 1978, kdy po opakovaných infarktech odešel do invalidního důchodu. Ve volné tvorbě se věnoval zejména fotografování krajiny, stromů a pražských vedut. Zemřel předčasně ve věku 52 let.
V r. 1961 a 62 absolvoval Zdeněk Voženílek Lidovou akademii vědy, techniky a umění v oboru fotografie se specializací na černobílou fotografii. Zpočátku zachycoval svět kolem něj (zejména Kampu a Malou Stranu, kde bydlel na Újezdě 15) fotoaparátem Rolleiflex a pak Praktisix na formát 6x6. Nejslavnější fotografie byla v této době pořízena právě na Petříně- byla to Zima v Praze, oceněná na mnoha světových výstavách, dále fotografie ze souboru Kampa (Oběd, Nedělní procházka). Při svých toulkách Prahou se soustředil i na oblast kolem Vltavy- plovárny, hausboty i veslařské závody, rád fotil lidi kolem řeky (plánoval vydání publikace s touto tematikou). V šedesátých letech navštívil jako člen fotokroužku Vagonka Tatra s několika kolegy Paříž, odkud přivezl mistrovské momentky z Montmartru a Versailles.
Voženílek hodně publikoval v tisku a účastnil se s našimi předními fotografy výstav v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny ve fotografických ročenkách Year Book (1962, 1963, 1965, 1966). V r. 1963 byl Voženílek přijat do Svazu čs. výtvarných umělců a mimo svoji práci se pilně věnoval volné fotografii. Jeho fotografie jsou publikovány ve fotografických ročenkách Velké Británie Photography Year Book (1970 a 1973).
Také další cesty (především putování po Skandinávii, které podnikl v červenci 1968), jej velmi ovlivnily. Přesto zůstal především fotografem domova, patrně ovlivněn i vzorem Josefa Sudka, kterého obdivoval. Mezi jeho vzory patřil z českých fotografů Karel Plicka, Ladislav Sitenský, Dagmar Hochová a z vrstevníků měl rád práce Viléma Heckela a Jana Šplíchala.
Voženílek své fotografie soudobé i historické architektury pořizoval Linhofkou 9x12. Při fotografování architektury vždy volil vhodné stanoviště a osvětlení, jeho snímky jsou plastické, čisté a kompozičně dokonalé.
Při své práci často dokumentoval i plastiky našich předních sochařů, jejichž díla byla součástí architektury a sídlišť. V jeho archívu najdeme fotografie děl sochařů Chlupáče, Kmentové, Karouška, Dvořáka, Vystrčila, Kovaříka a jiných (např. Jany Paroubek, která žila v Holandsku, +1987). Zvláštní kapitolou bylo jeho přátelství s keramikem Janem Kutálkem, které je dlouho pojilo a jehož práci dlouhodobě dokumentoval.
Zdeněk Voženílek zemřel ve Vinohradské nemocnici po opakovaných infarktech ve věku 52 let. Jeho předčasně uzavřené dílo náleží svými kvalitami i individualitou rukopisu k důležitým přínosům ve vývoji české fotografie 2. poloviny 20. století.
Výstavy
- 1961 – Varšava a Paříž
- 1962 – Versailles
- 1963, 1965 a 1966 – putovní výstavy Photography in the Fine Arts USA, Budapešti
- 1965 – Berlín (dvě III. a IV. cena)
- 1977 – Frágnerova galerie, retrospektivní přehlídka Československé fotografie v Kasselu
- 1980 – samostatná výstava Praha ve fotografii, klub Polygrafia
- 1981 – posmrtná samostatná výstava „ Krajina ve fotografii“, Malá galerie Čs. spisovatele
- 1982 – samostatná výstava v Českých Budějovicích a v Havaně
- 2016 – samostatná výstava Galerie Josefa Sudka, Úvoz