Zdeněk Porybný

Zdeněk Porybný (* 3. prosince 1945 v Praze) je český novinář, většinový majitel a dlouholetý šéfredaktor deníku Právo a Novinky.cz. Je nejdéle sloužící šéfredaktor českých deníků.

Před rokem 1989 zástupce šéfredaktora Rudého práva, které v roce 1991 zprivatizoval. působil jako zpravodaj redakce ve Washingtonu. Bývalý člen KSČ.

Krátce po sametové revoluci na podzim 1989 se stal šéfredaktorem deníku Právo a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce Rudého práva. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora Rudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávat Rudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“.

Vydavatelství Florenc na Porybného za tuto operaci podalo trestní oznámení, na jehož základě bylo proti němu zahájeno v roce 1992 trestní stíhání. Porybný byl okázale zatčen a transportován s pouty na rukou, což okamžitě vyvolalo hlasitou kritiku nejen na stránkách Rudého práva (pro nějž se trestní stíhání jeho šéfredaktora stalo hlavní náplní několika dalších vydání), ale bylo i předmětem interpelace několika levicových poslanců na tehdejšího předsedu české vlády Petra Pitharta. Porybný byl brzy propuštěn a o devět měsíců později bylo trestní stíhání zastaveno.

Dosud je šéfredaktorem a od dob pádu komunismu se mu podařilo deník zneutralizovat.

Jeho posledním článkem, který byl podepsán celým jménem, je sloupek Ferdinand Vaněk podruhé, který vyšel v deníku Právo 5. 10. 2019 na straně 6. Byl napsán v souvislosti se zveřejněním (ve stejném vydání novin) blahopřejného soukromého inzerátu, jenž byl obdobou inzerátu z roku 1989, doplněného fotografií Václava Havla. V závěru sloupku se mj. uvádí: „I když dnešní Právo není ani právním, ani ideovým nástupcem tehdejšího Rudého práva, považujeme za správné připomenout i tuto úsměvnou kapitolu české žurnalistiky. Zadavateli dnešního inzerátu děkujeme za vtipnou připomínku časů, které už jsou naštěstí navždy pryč.“