Wolfram von den Steinen

Byl synem lékaře a cestovatele Karla von den Steinen a studoval klasickou filologii, historii a historii umění na univerzitách v Lausanne, Heidelbergu, Lipsku, Berlíně a Marburgu. Promoval v roce 1921 u Friedricha Wolterse v Marburgu. V roce 1928 habilitoval na basilejské univerzitě, kde se v roce 1938 stal mimořádným profesorem středověkých historických pramenů a všeobecných dějin středověku. Patřil k okruhu kolem Stefana George, i když se s ním osobně neznal. Jako historik vytvořil portréty řady středověkých osobností.

• Das Kaisertum Friedrichs des Zweiten, nach den Anschauungen seiner Staatsbriefe (1922)
• Kaiser Heinrich der Zweite, der Heilige (1924)
• Karl der Große, (1928)
• Otto der Große, (1928)
• Vom Heiligen Geist des Mittelalters: Anselm von Canterbury, Bernhard von Clairvaux, (1926)
• Franziskus und Dominikus (1926)
• Dante (1926)
• Theoderich und Chlodwig (1933)
• Glück und Unglück in der Weltgeschichte (1943)
• Tausendjährige Hymnen (1944)
• Notker, der Dichter und seine geistige Welt (1948)
• Das Zeitalter Goethes (1949)
• Das Vergebliche in der Weltgeschichte (1953)
• Kitsch und Wahrheit in der Geschichte (1953)
• Canossa: Heinrich IV. und die Kirche (1957)

• 1954: Bodensee-Literaturpreis města Überlingen

• Wolfram von den Steinen na Historischen Lexikon der Schweiz

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfram von den Steinen na německé Wikipedii.