Vincenc Janalík

Vincenc Janalík (21. ledna 1804 Rymice – 23. července 1855 Milotice) byl český katolický kněz, spisovatel a sběratel lidových písní, propagátor národního obrození a překladatel. Po studiích bohosloví a filosofie byl vysvěcen na kněze a jako kooperátor nastoupil do Milotic, kde působil až do 11. srpna 1846.

Vincenc Janalík znal, jak dalece škodí prostému lidu nevzdělanost a zaostalost, a snažil se na něj dle svých možností literárně působit. K tomu ho nabádal i sběratel lidových písní František Sušil, který byl jeho bývalým spolužákem. Janalík měl pouze německé vyšší školy, snažil se o zdokonalení v rodném jazyce. Ve větší literární práci mu bránilo jeho kněžské zaměstnání - milotickou farnost tvořily v té době kromě samotných Milotic ještě i vesnice Skoronice a Vacenovice, celkem asi 2000 věřících. Janalík vybízel farníky k úctě k zemřelým a k udržování hrobů. Z vděčnosti za ochranu v dobách cholery ve 30.–40. letech 19. století byla jeho zásluhou postavena na milotickém hřbitově kaple ke cti sv. Rocha, sv. Rosálie a sv. Šebestiána, ochránců proti moru.

Janalíkovo národní uvědomění bylo spojeno s cyrilometodějským uvědoměním, jehož spoluzakladatelem se stal roku 1850. Byl prvním sušilovcem na Slovácku a stal se vzorem svým nástupcům, hlavně Františku Weberovi, poslanci v moravském i říšském sněmu. Kromě mnoha článků napsal i několik knih: Rodina Důvěrova, Dvanáctero přátel, Která církev jest církev Kristova?, Věrná Róza a Deodat (pouze v rukopise, dnes ztraceno).

Zavedl spolky na podporu zámořských misií, založil „spolek střídmosti“, pro který získal 1000 lidí v milotické farnosti. Ze vzpomínek stařečků byly Milotice a okolí díky Janalíkovi ušetřeny pohromy opilství a milotická děvčata byla proto oblíbená a vyhledávaná jako dobré hospodyně. V okolí se říkávalo: „Ať má něco nebo nic, enom dyš je z Milotic.“

Vincenc Janalík plně chápal význam psaného slova pro obrození českého lidu i kněžstva, zvláště na venkově. Např. v článku Hody brojí proti rozpustilým zvykům na hodech, jako bylo stínání kačera nebo shazování kozla z kostelní věže, a poukazuje na záslužnější zvyky zakládání a svěcení křížů, ve formě rozhovoru otiskuje vlastní kázání. Mezi milotickými farníky rozšířil první české katolické noviny, kam také psal. Byl to kněz nedlouhého života, ale naplněného neobyčejnou mírou duchovní práce pro dobro církve a národa, které mu ztělesňovala farnost, živí věřící lidé, za něž nesl tolik starostí, aby je probudil k životu náboženskomravnímu a zároveň k vřelé lásce k mateřskému jazyku a národu. Zemřel v Miloticích 23.července;1855 ve věku 51 let, pochován byl u kaple milotického hřbitova.

Reference

Literatura

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
• LUNGA, Václav. "Boj se hřícha, to smrt věčná, ten uvádí do pekla". Fenomén smrti u sušilovce Vincence Janalíka (1804-1855). In: Církevní dějiny VII. Č. 14, roč. 2014. Brno: CDK. S. 76-104.
• LUNGA, Václav. P. Vincenc Janalík, administrátor farnosti Milotice v letech 1827 - 1855. , 2010 [cit. 2015-10-04]. Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc..
• LUNGA, Václav. Ve službách církve a vlasti. Sušilovec P. Vincenc Janalík (1804-1855). In: Historica. Č. 1, roč. 2012. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity. S. 21-43.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenc Janalík ve Wikimedia Commons
• Autor Vincenc Janalík ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vincenc Janalík
• milotice.cz