Miroslav Míčko

Miroslav Míčko (26. března 1912, Praha – 1. března 1970, Praha) byl historik umění, pedagog, výtvarný kritik, a překladatel.

Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury (prof. F.X. Šalda, O. Fischer, V. Tille), románskou filologii a estetiku (J. Mukařovský) a dějiny výtvarného umění (V. Birnbaum, A. Matějček) na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění.

Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách.

V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou.

V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako profesor dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry), později také na AVU (1963–1965). Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA.

Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie.

V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob (malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář) osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004.

Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století (Daumier, Delacroix, Courbet) nebo F. Goyoua své statě shrnul v knize Člověk v umělci (1962). Míčko je autorem monografií některých českých malířů (L. Šimák , L. Kuba , V. Sivko , V.V. Novák , J. Kojan ) a menší monografie Paula Cézanna.

Jeho kniha esejů Testament mistra Wu ve třech částech (Tudy šel člověk, Testament Mistra Wu, In Questo Campo) shrnuje jeho celoživotní zkušenost estetického vnímání a chápání řádu umění.

Publikace autora (výběr)

• Miroslav Míčko, Výtvarné dědictví Rukopisů, Praha 1940
• Miroslav Míčko, Umění nebo život (Rozhovory a vyznání), Národní práce, 1944, Academia Praha, 2004, ISBN 80-200-1232-X
• Miroslav Míčko, V.V. Štech, Ludvík Kuba malíř, Praha 1946
• Miroslav Míčko, Malíř svého lidu. Čtení o Mikoláši Alšovi, Družstevní práce Praha, 1946, nakl. Mladá fronta, 1959, Odeon 1968
• Miroslav Míčko, V. Blažek, Realističtí malíři, Praha 1949
• Miroslav Míčko, Národní umělec Ludvík Kuba, Praha 1950
• Miroslav Míčko, Člověk v umělci, nakl. ČVU Praha, 1962
• Miroslav Míčko, Expresionismus, Obelisk Praha, 1969
• Miroslav Míčko, Testament mistra Wu, Odeon Praha, 1971
• Miroslav Míčko, Paul Cézanne, Odeon Praha, 1970, 1975, 1981

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 921-922, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Hlaváček L, Kapitoly z českého dějepisu umění II, Odeon 1987, Praha (s. 338-340)
• M. Švecová (úvod J. Šetlík), Prof. PhDr Miroslav Míčko. Bibliografie jeho díla, Acta UPM, 7, Praha 1975

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Míčko
• Miroslav Míčko v informačním systému abART
• Databáze knih: Miroslav Míčko