Margita Černáková

Margita Černáková (* 29. září 1935, Bratislava) je slovenská střihačka dokumentárních, hraných a animovaných filmů. Je manželkou režiséra Milana Černáka.

Margita Černáková vystudovala v Bratislavě střední školu, ukončenou maturitou. Její rodiče nepocházely z dělnické třídy, což bylo podmínkou pro přihlášku na vysokou školu, a tak nemohla jít dál studovat. Po ukončení studia, v roce 1951, nastoupila jako asistentka střihu střihači Fredovi Voderkovi do Zpravodajského filmu. Jako jednu z prvních zkušeností vzpomíná asistenci na dokumentu Vladimíra Bahna Dúha nad Slovenskom (1952). Na začátku kariéry byla asistentkou střihu Markéty Baťalíkové. Ve zpravodajském filmu pracovala do roku 1955 jako střihačka žurnálu. Čísla filmového žurnálu Týden ve filmu, které stříhala v letech 1953–1955, vznikaly pod režijní taktovkou Ladislava Kudelky, Štěpána Ondrkala, Richarda Raimana a Štěpána Ortha. Od roku 1955 byla pracovnicí populárně-vědeckého filmu, sídlícího na Mostové ulici v Bratislavě. Byla sem přeložena z kádrových důvodů. Nejdříve byla asistentkou střihače Alfréda Benčiče. Později si ji vybírali jednotliví režiséři studia populárně-vědeckého filmu jako střihačku svých filmů. Díky své práci na dokumentárních filmech jako Čas, ktorý žijeme (r. Vladimír Kubenko, Ladislav Kudelka, J. Pogran, O. Křivánek, I. Húšťava, 1968), nebo Čierné dni (r. L. Kudelka, 1968) se stala po roce 1969 nežádoucí osobou a byla méně oslovována režiséry ke spolupráci. V sedmdesátých letech byla zaměstnána na Kolibě v Krátkém filmu. Situace ohledně nabídky práce se změnila k lepšímu, když se její manžel stal ředitelem Koliby. Po roce 1991 se Margita Černáková střihu dále nevěnovala. Pracovala pravidelně pro řadu slovenských režisérů jako Otto Haas, Martin Slivka, Vojtech Andreánsky, Ladislav Koudelka, Mikuláš Ricotti st., Tibor Rakovský, Pavel Čalovka, František Jurišič, Dušan Trančík, Eva Štefankovičová nebo Ľudovít Filan.

Margita Černáková považuje za své střihačské vzory Freda Voderku, Gitu Krivošíkovou, nebo Štěpána Fúziho. Během své kariéry pracovala se střihacími stoly jako Zeist, Klang, nebo Meopta. Nikdy, kromě úplných začátků jako asistentka střihu, se neúčastnila natáčení. Střih dokumentárních, instruktážních a naučných filmů byl převážně tradiční, mechanický. Černáková skládala na sebe záběry návazně tak, jak byly natočeny. Často se však snažila film ozvláštnit. Přemýšlela nad přiměřenosti využití hudby. Například při dokumentu s traktorem udělala šlapačky a neozvučila ho, ale pouze oruchovala. Tento způsob byl pro krátký film netradiční a působil autentičtější. Preferovala akci snímanou několika kamerami, měla raději k dispozici několik materiálu. Za zajímavou práci považuje stříhání dokumentu Mistrovství světa (r. Milan Černák, 1970) o skocích na lyžích, protože při ní byla akce rozzáberovaná, bylo z čeho vybírat a mohla tak tvořivě stříhat. Při scéně autonehody z filmu Evy Štefankovičové Nemožná (1987) měla k dispozici pouze tři snímky. Po dohodě s režisérkou se rozhodli natočit scénu ještě jednou s několika kamerami, aby měla několik možností při střihu. Měla ráda diskuse s režiséry, které přerůstaly často v hádky. Někteří režiséři, jako Martin Slivka, byli přítomni při střihu, někteří, jako Mikuláš Ricotti, se přišli podívat na výsledek až po týdnu. Černáková oba způsoby vyhovovaly. Dokumentární film považovala v otázce střihu za flexibilnější, jako hraný. Animované filmy nepovažuje pro práci střihače za optimální. Ten totiž musí počítat s okénky, které je třeba vystřihnout. Střihač při animovaném filmu se musí věnovat celé postprodukci, jako zvuk, ruchy, hudba a mixáž. Za vyčerpávající a časově náročnou považovala práci na seriálech. Nemá smysl pro současný klipovitý střih.

Hrané filmy

• Příběh z myslivny (r. Kazimír Barlík, 1957)
• Domek a nerozum (r. Kazimír Barlík, 1961, krátkometrážní)
• Sám voják v poli (r. Otto Haas, 1964, TV film)
• Veřejný žalobce (r. E. Stredňanský, 1965)
• Canarisova krvavá hvězda (r. Otto Haas, 1966)
• Mister Scrooge (r. Tibor Rakovský, 1967, TV film)
• Dar (r. Eugen Šimko, 1967, krátkometrážní)
• Maroško (r. Jozef Medveď, 1968, TV film)
• Pštrosí večírek (r. Július Pántik, 1969, TV film)
• Generace (r. Vladimír Bahna, 1969, 3dílný TV film)
• Don Quijote svádí boj (r. Tibor Rakovský, 1970, TV film)
• Letušky (r. Ján Zeman, 1973, krátkometrážní film)
• Poškolák (r. Jaroslav Pogran, 1975, TV film)
• Amulet (Dušan Trančík, 1975, krátkometrážní film)
• Monology Tomáše N. (r. Peter Hledík, 1981)
• Slané bonbony (r. Eva Štefankovičová, 1985)
• Nemožná (r. Eva Štefankovičová, 1987)
• Koupelnový hráč (r. Eva Štefankovičová, 1988)

Animované filmy

• Robinson (r. Vlastimil Herold, 1956)
• Trénování myška (r. Vlastimil Herold, 1971)
• Sýr pro myšku (r. Vlastimil Herold, 1973)
• Vařila myšička kašičku (r. Vlastimil Herold, 1974)
• Pohádky z hlíny, 1. část Jak sluníčku trhali zuby (r. František Jurišič, 1975, seriál)
• Bábovka (r. Vlastimil Herold, 1978)
• Pohádky z hlíny, 4. část Pecúšik (r. František Jurisic, 1980, seriál)
• Byl jednou jeden tato (r. František Jurisic, 1980–1984, seriál)

Dokumentární filmy

• Výtvarné umění lidu (r. Ladislav Koudelka, 1953)
• Fraňo Král (r. Peter Solan, 1954)
• Hospodaření na svažitých půdách (r. Vojtěch Andreánsky, 1957)
• Jachtaři (r. Milan Černák, 1963)
• Vrhačské disciplíny (r. Pavel Čalovka, 1966)
• Skoky do dálky a trojskok (r. Pavel Čalovka, 1968)
• Čas, který žijeme (r. V. Kubenka, L. Kudelka, J. Pogran, O. Křivánek, I. trsy, 1968)
• Černé dny (r. Ladislav Koudelka, 1968)
• Kandidáti (r. Štefan Kamenický, 1971)
• O mládeži'72 (r. Eugen Šinko, 1972)
• V zdravém těle zdravý duch (r. Jaroslav Pogran, 1973)
• Nebyly to jen sliby (r. Štefan Kamenický, 1974)
• Miliardy kapek života (r. Milan Černák, 1975)
• Dětský rok- jaro, léto, podzim, zima (r. Jozef Medvěd, 1975–1976)
• Bubeník červeného kříže (r. Juraj Jakubisko, 1977)
• Termovize ve stavebnictví (r. Milan Černák, 1980)
• Neobyčejná pohádka (r. Eva Štefankovičová, 1982)
• Pračky (r. Milan Černák, 1983)
• Nepřítel hluk (r. Vojtěch Andreánsky, 1983)
• Lidové tradice a dnešek (r. Martin Slivka, 1983)
• Pitná voda (r. Vojtěch Andreánsky, 1984)
• Mosty (r. Toni Bruk, Ladislav Volko, 1986)
• Peter Dvorský (r. Milan Černák, 1987)
• S tebou jsme všichni básníci (r. Ľubomír Štecko, 1989)
• Vedlejší zaměstnání: matka (r. Eva Štefankovičová, 1990)
• Elegie (r. Eugen Šinko, 1990)
• Všichni spolu ... (r. Eva Štefankovičová, 1991)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Černáková na slovenské Wikipedii.

• Http://www.skcinema.sk/arl-sfu/sk
• Margita Černáková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Http://ftf.vsmu.sk/files/ORALHISTORY_MARGITA_CERNAKOVA.pdf