Josef František Frič

Josef František Frič (6. března 1804 Slaný – 21. května 1876 Praha) byl český vlastenec, advokát, politik a profesor UK.

Narodil se v zámožné měšťanské rodině ve Slaném, kde absolvoval piaristické gymnázium, pak vystudoval práva na pražské univerzitě, roku 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem, od roku 1837 i zemským. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu a měl kandidovat do Říšského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského a věnoval se hlavně městské politice. Už od roku 1842 byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. Roku 1861 byl jmenován profesorem práva, roku 1862 zvolen děkanem Právnické fakulty. Od roku 1851 byl členem městského zastupitelstva a v letech 1861–1869 členem Městské rady a Zemského sněmu.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.

Jeho manželka Johanna Reisová byla sestrou Antonie Reisové (Bohuslavy Rajské), manželky Františka Ladislava Čelakovského.. Z jeho tří synů se proslavil publicista a politik Josef Václav Frič a přírodovědec Antonín Frič.

• Ottův slovník naučný – svazek 9, str. 695 – heslo Josef Frič

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef František Frič ve Wikimedia Commons