Johann Engelbrecht

Johann Engelbrecht (1726 – 13. března 1807 Beroun) byl hodinář a všestranný řemeslník, autor vertikálních slunečních hodin na zdech klášterů, zámků a usedlostí na území Čech a Moravy, ale také přenosných horizontálních hodin inklinačního a analematického typu v českých i zahraničních sbírkách.

Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně, mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a odešel z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a s Antonínem Strnadem, se kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích.

Po smrti Johanna Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton. Dle dochovaných exemplářů slunečních hodin setrval u tradičních konstrukcí, ale v letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel.

Sluneční hodiny na pevných stanovištích

Se signovanými vertikálními hodinami J. Engelbrechta je možné se setkat na zámku v Třeboni (s ukazatelem délky dne a noci), na radnici v Litoměřicích (s hyperbolami kalendáře) a v Praze na bývalém velkostatku Cibulka v Praze-Košířích (taktéž s hyperbolami kalendáře). Engelbrechtovo autorství je také připisováno hodinám na hradě Křivoklát, v Pelhřimově a na statku v Suchomastech u Berouna.

Množství hodin již zaniklých je známo nyní již jen z literatury.

Inklinační a analematické sluneční hodiny

Svou preciznost a um prokázal specifickou konstrukcí praktických přenosných hodin, jež dokázaly určit pravý sluneční čas s přesností až pěti minut. Sofistikovaná kombinace hodinových rysek na číselníku a hyperbol kalendáře umožňovala jejich použití bez určování světových stran pomocí kompasu. Složitější modely byly ještě doplněny ryskami pro určování času východu a západu Slunce (tedy českých a babylónských hodin) nebo délky dne a noci.

V českých státních sbírkách jsou zastoupeny například v Národním technickém muzeu, Národním muzeu, Uměleckoprůmyslovém museu, Západočeském muzeu v Plzni, Oblastním muzeu v Mostě, Vlastivědném muzeu v Olomouci. V zahraničí jsou k vidění například v Mnichově, Londýně, Cambridge, Oxfordu, Záhřebu nebo Chicagu.

Velkou vzácností je i existence tištěného manuálu s doporučením J. Steplinga v Muzeu Českého krasu v Berouně.

Reference

Literatura

• FISCHER, Karl. Die Sonnenuhrenmacher Engelbrecht in Beraun. Neu Uhr-macher Zeitung, Ulm, 1963/1
• FISCHER, Karl. Die Uhrmacher in Bohmen und Mahren 1630–1850. Bohemia 9. 1967,s.105-137.
• FISCHER, Karl. Eine Sonnenuhr von Johann Engelbrecht. Alte Uhren. 1979, č. 1,s.21.
• PAŘÍZEK, Patrik. Nové poznatky o hodinách berounských Engelbrechtů. Rozpravy NTM: Z dějin geodézie a kartografie. Praha: Národní technické muzeum, 2015, s. 271-282.
• POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů. Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, s.157 až 166.
• ZAHRADNÍK, Jiří. Od gnómonu ke slunečním hodinám Engelbrechtů. Minulostí Berounska 9, 2006, s. 225-255. [Obrazový katalog existují-cích slunečních hodin na Berounsku a Hořovicku, s. 250-255.]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Engelbrecht na Wikimedia Commons
• Katalog přenosných hodin Engelbrechtů
• Vertikální sluneční hodiny J. Engelbrechta v Katalogu slunečních hodin (Astronomický ústav UK)