Emanuel Zaufal

Emanuel Zaufal (12. července 1837 Buškovice – 8. února 1910 Praha ) byl lékař, docent a později profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zakladatel ušní kliniky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Zdokonalil vyšetřovací a operační metody v ušním a nosním lékařství, autor odborných prací v oboru.

Zaufal se narodil v poddanském městě Buškovicích v čp. 111 na Podbořansku v rodině místního mydláře Emanuela Zaufalla a jeho manželky Johanny rozené Päschové. Do 12 let navštěvoval základní školu ve svém rodišti, poté roku 1857 maturoval na Gymnáziu v Žatci. Do roku 1863 studoval na lékařské akademii Josephinum ve Vídni, zaměřené na vojenskou medicínu. Zde získal hodnost vrchní lékař (Oberarzt). Nakrátko byl přidělený k pluku v Plzni, ale ještě roku 1863 se vrátil na akademii, kde působil ve funkci asistenta na katedře anatomie u Františka Piťhy. Pod vlivem prací předního otorhinolaryngologa Antona von Troeltsche se ale rozhodl věnovat ušnímu a nosnímu lékařství.

Zaufal byl zatím stále v zaměstnaneckém poměru u vojska. Z tohoto titulu se účastnil prusko-rakouské války ve svazku Benedekovy severní armády. Roku 1867 byl přeložený do Prahy, kde se o tři roky později habilitoval jako docent ušního lékařství na Karlově univerzitě. V roce 1873 byl jmenován mimořádným profesorem. Počátkem roku 1869 se oženil s Marií rozenou Zaufalovou, dcerou hospodářského ředitele statku v Brodech.

Roku 1874 založil Zaufal ve Všeobecné nemocnici v Praze specializovanou ušní kliniku, která působila při Karlově univerzitě a byla jednou z nejstarších toho druhu na světě. Zpočátku byla klinika vybavena pouze dvěma pokoji se třinácti lůžky, od roku 1891 byla rozšířena o další čtyři pokoje, čímž se kapacita zvětšila na 21 lůžek. Jedním z prvních pacientů byl v roce 1874 Bedřich Smetana, Zaufal ale skladateli pomoci nedokázal. V roce 1908 odešel lékař do penze.

Zaufalův přínos oboru spočíval především ve zdokonalení diagnostických metod v ušním a nosním lékařství, zjištění příčin hnisavých zánětů středního ucha a aplikaci nových operačních metod při chirurgické léčbě v daném oboru.

Spisy (výběr)

• Über die allgemeine Verwendbarkeit der kalten Drahtschlinge zur Operation der Nasenpolypen, nebst Bemerkungen über das Abhängigkeitsverhältniss der Erkrankungen des Ohres von denen der Nase, H. Dominicus, Prag 1878.
• Beitrag zur Unterbindung des centralen Endes der Vena jugularis int. nach Durchtrennung der Clavicula bei otogener septischer Sinusjugularisthrombose, Bellmann, Prag 1903.

Reference

1. ↑ Záznam v matrice narozených v matrice Buškovice.
2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
3. ↑ POLITZER, Adam. Geschichte der Ohrenheilkunde [online]. Google Books [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. 
4. ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Albis international pro Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 111. 
5. ↑ PIFFL, Otto. Emanuel Zaufal (1837–1910). Nekrolog. Archiv für Ohrenheilkunde [online]. Červen 1910 [cit. 11.6.2018]. Čís. 82, s. 132–133. Dostupné online. .
6. ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Okresní učitelský spolek v Podbořanech, 1902. 918 s. S. 182–183. 
7. ↑ Historie Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole.
8. ↑ Stránka Ústavu vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
9. ↑ Ottův slovník naučný 27, s. 474.

Literatura

• Mündich, Karl, Die Bedeutung der Prager Universität und der Länder Böhmen und Mähren für die Entwicklung der Hals-Nasen-Ohrenheilkunde mit besonderer Würdigung der Persönlichkeit Emanuel Zaufals, Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste, München 1991.

Související články

• Otorhinolaryngologie
• Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
• 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Zaufal
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Zoufal, Emanuel *1837