Václav Řezáč

Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka (5. května 1901 Praha – 22. června 1956 tamtéž), byl český spisovatel.

Mládí

Václav Řezáč, původním jménem Václav Voňavka se narodil v rodině drožkáře Josefa Voňavky (1859-1904) a matky Marie, rozené Martínkové, později znovu provdané Hagelbauerové (1879 nebo 1871-??). Starší bratr Josef se narodil roku 1886.

Vyrůstal ve staroměstské části Na Františku, otec mu zemřel, když mu byly tři roky. Matka pracovala jako pradlena a později domovnice. Znovu se provdala za strojníka Josefa Hagelbauera (1876-??); rodina se přestěhovala na Nové Město. Vztah Václava Řezáče s otcem byl nedobrý, nenávistný a promítl se i do jeho pozdější tvorby (Větrná setba, Černé světlo). Za první světové války byl nevlastní otec na frontě a rodina žila jen z příjmů matky - pradleny a domovnice.

Václav Řezáč maturoval v roce 1919 na reálce v Ječné ulici, poté absolvoval abiturientský kursa v letech 1920-1940 pracoval na Státním úřadu statistickém.

První republika a Protektorát

V letech 1924-1926 žili manželé Řezáčovi v Řevnicích, předtím i potom v Praze. V roce 1932 se přestěhovali do své nové funkcionalistické vily v komplexu Na Babě. Od dvacátých let přispíval Václav Ŕezáč z existenčních důvodů do českých periodik jako Lumír či Světozor.

Ve třicátých letech 20. století se stal úspěšným spisovatelem, jeho Kluci, hurá za ním vycházely v roce 1933 na pokračování v příloze nedělních Lidových novin. Kritika jeho knihy přijímala příznivě.

V období Protektorátu vydal svá vrcholná díla. Když v roce 1942 vyšla publikace Almanach české knihy, Lidové noviny jmenovaly Václava Řezáče na prvním místě mezi opomenutými členy „první gardy české literatury“.

V letech 1940-1945 byl redaktorem Lidových novin, kde vedl dětskou rubriku a přispíval fejetony.

Po druhé světové válce

Od roku 1945 pracoval spolu s Janem Drdou jako redaktor v deníku Práce. Zveřejňoval zde též své reportáže z Kadaňska, kam později umístil děj svého románu Nástup. Od září 1945 se stal jedním z dramaturgů barrandovské skupiny Karla Feixe, v letech 1948-1949 byl členem výrobní skupiny Řezáč-Fábera-Šmída. Podle jeho námětů a scénářů byla po válce natočena řada filmů, film Rozina sebranec byl natáčen již za války, dokončen po osvobození.

Od roku 1949 do své smrti byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel.

Aktivity Drda-Řezáč

V poválečném období představovali komunisté Jan Drda a Václav Řezáč jedny z hlavních opor režimu ve spisovatelských řadách; oba byli místopředsedové Syndikátu českých spisovatelů. V květnu 1945 vedli tzv. revoluční výbor Syndikátu (nevolený), který vylučoval nejprve některé členy jeho výboru, později řadové členy. V únoru 1948 iniciovali obdobné vylučování téměř všech nekomunistických členů výboru. Podrobně se jejich činnosti věnoval ve své vzpomínkové knize spisovatel A. C. Nor.

V pozdějším Svazu československých spisovatelů zastával Václav Řezáč funkci předsedy sekce prozaiků.

Rodinný život

V roce 1920 se tehdejší Václav Voňavka seznámil s Emou Řezáčovou (1903-1997), která tehdy pracovala jako redaktorka v nakladatelství Karel Šolc. V roce 1923 se s ní oženil a převzal její příjmení. V manželství se narodili synové Ivan (1924-1977, hudební skladatel) a Tomáš (1935-1992, normalizační novinář).

V začátcích literární dráhy (1921-1926) psal Václav Řezáč verše, některé byly uveřejněny časopisecky, knižně je nevydal.

Ve třicátých letech tvoří významnou část tvorby Václava řezáče literatura pro děti - Kluci, hurá za ním a Poplach v Kovářské uličce, obě díla ilustrovaná Josefem Čapkem. Vrcholné období tvorby spadá do válečných let, kdy napsal psychologické romány Černé světlo, Svědek a Rozhraní.

V poválečném období se věnoval především budovatelským románům ze současnosti o osidlování pohraničí po vysídlených Němcích. Zatímco v románu Nástup byl díky Řezáčovým schopnostem prvotní ideologický cíl ještě skryt, druhý díl Bitva již nese jasné rysy schematismu.

Příspěvky do periodik

• Knír, prozaický debut, spolu s Emou Řezáčovou, časopisecky ve Světozoru, 1928

Další příspěvky se objevovaly v řadě časopisů a deníků od r. 1922 až do autorovy smrti. Vycházely též pod pseudonymy R. Nový, -vč-, V. Ř. a vř.

Knižní vydání

• Fidlovačka (1933), básně pro děti k obrázkům Josefa Lady.
• Poplach v Kovářské uličce (1934) – povídka pro děti, ilustroval Josef Čapek
• Kluci, hurá za ním (1934) – povídka pro děti, ilustroval Josef Čapek
• Větrná setba (1935) – autobiografický román o dospívání za 1. světové války.
• Slepá ulička (1938) – psychologický román o osudech několika lidí z různých společenských vrstev během krize po 1. světové válce.
• Na pouti (1939), básně pro děti k obrázkům Josefa Lady.
• Černé světlo (1940) – román, příběh touhy po moci, síle, manipulování s lidmi a dobrém postavení, zároveň příběh intrik, zbabělosti, neupřímnosti a slabosti. Hlavní hrdina Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit.
• Svědek (1943) – román jehož hlavní hrdina Kvis (latinsky quis – někdo) trpí pocitem méněcennosti a rozbíjí vztahy jiných.
• Stopy v písku (1944), fejetony.
• Rozhraní (1944), román o tichém profesorovi, který píše knihu, jejíž hlavní hrdina je rozverný, a sám se změní ve stylu své vymyšlené postavy.
• Čarovné dědictví (1946), kniha pro mládež s polopohádkovým symbolickým dějem,
• Nástup (1951), román, jehož hlavní hrdina Jiří Bagár je vyslán roku 1945 do pohraničí (Kadaňsko), zde se dostává do střetu s nacistickými Němci. Je zde pak popsán jejich odsun a zavedení nového pořádku v kraji.
• Bitva (1954), román volně navazující na Nástup. Odehrává se v létě 1947 a líčí boj mezi komunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí. Autor vycházel spíše z předem daných představ o osidlování než z faktů na místě poznaných.
• Tváří v tvář (1956), povídky s tematikou odboje a Pražského povstání.
• Píseň o věrnosti a zradě (1956), torzo románu, text připravený z autorovy pozůstalosti.
• Pohádky (1957), posmrtně.
• O pravdě umění a pravdě života (1960), posmrtně vydaný výbor z autorových teoretických a kritických statí.
• La bella Boema (1979), do té doby nepublikovaná novela o Mozartovi.
• Cestou pravdy umění a pravdy života (1981), texty z autorova deníku.

Literatura

• OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Václav Řezáč, s. 1389-1392. 
• PETERKA, Radek. Proměny románové poetiky Václava Řezáč. Praha, 2010 [cit. 2017-08-18].. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Pavel Janoušek.Dostupné online.

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Řezáč
• Obrázky k tématu Václav Řezáč na Obalkyknih.cz
• Slovník české literatury po r. 1945: Václav Řezáč