Quick Facts
Biography
Josef Hečko (19. listopadu 1907 Vyšní Lhoty - 28. listopadu 1969 Praha) byl český a československý odbojář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový funkcionář Svazarmu a poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Biografie
Členem KSČ byl od roku 1932. Ve 30. letech 20. století bojoval jako člen Interbrigád ve španělské občanské válce. Byl zde raněn a vrátil se do Československa. Za druhé světové války působil nejprve v domácím (Ostravsko) a od roku 1939 v zahraničním komunistickém odboji v Sovětském svazu. Jako člen paradesantní brigády se na konci války zapojil do Slovenského národního povstání. Od roku 1949 se podílel na budování Československé armády (nejdřív náčelník politické správy a pak náčelník kádrové správy MNO), v níž dosáhl hodnosti generálporučíka. V roce 1954 ho armáda vyslala do Koreje jako člena československé delegace pro dohled nad dodržováním příměří. Po roce 1945 byl také pověřen funkcí vedoucího tajemníka Okresního výboru KSČ v Českém Těšíně, později i předsedou Okresního národního výboru. Byl mu udělen Řád Vítězného února, Řád práce, Řád rudé hvězdy, Řád rudé zástavy, Řád republiky a další vojenská vyznamenání.
Na II. sjezdu Svazarmu v červnu 1961 byl zvolen předsedou této organizace. Ve funkci byl potvrzen i na III. sjezdu v březnu 1966 a setrval v ní do roku 1968, kdy odešel do penze. 12. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.
Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.
K roku 1968 se profesně uvádí jako důchodce z obvodu Český Těšín.
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Český Těšín), kde setrval do své smrti v listopadu 1969. V oficiální posmrtné vzpomínce na zasedání Federálního shromáždění se jeho názory popisují následovně: „byl oddán myšlenkám marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu a byl upřímným přítelem Sovětského svazu, což prokázal nejenom celým svým životem, ale v minulém roce v boji proti kontrarevoluci“.