Irena Gerová

Irena Gerová (23. června 1949 Praha – 20. prosince 2006 Praha) byla česká novinářka, spisovatelka a režisérka.

V roce 1967 maturovala na Gymnáziu Nad Štolou, v roce 1972 dokončila studium na fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. V letech 1973–1974 byla redaktorkou v nakladatelství ORBIS a v letech 1975–1990 redaktorkou v kulturní rubrice Svobodného slova. Napsala nespočet rozhovorů (mj. s Michailem Baryšnikovem a Milošem Formanem), reportáží a fejetonů. Byla uznávanou divadelní kritičkou. Irena Gerová jako první v roce 1989 ve Svobodném slově v období sametové revoluce přinesla interview s Václavem Havlem, což prolomilo do té doby velkou informační bariéru ve všech médiích.

Po sametové revoluci v roce 1989 spoluzaložila první nezávislou televizi NTV, a. s. se svým bratrem Richardem Krausem. Od roku 1990 byla dokumentaristkou na volné noze. Natočila pořady jak pro NTV, tak pro Českou televizi a firmu FEBIO. Pro Ministerstvo zdravotnictví České republiky zpracovala dokumenty o kanisterapii, Alzheimerově chorobě, diabetu, hospicích a vytvořila sadu pohlednic: Piš mi! Piš nám! Pišme si, na nichž fotografie postižených od Lubomíra Kotka doplnila svými básněmi. V roce 1999 uspořádala výstavu Deset let od Sametové revoluce v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí. V roce 2000 vydala sérii básní s obrázky Jiřího Vokurky Oči s křídly. Pro Ministerstvo zdravotnictví zpracovala kalendář (brožurku) Žena – něžná skála o statečných ženách v pomáhajících profesích a dále příručku Chlap jako hora o mužích pečujících o druhé (například o těch, kteří si neváhali vzít děti do opatrovnické péče). Fotografie do obou kalendářů vytvořil Přemysl Fialka. Irena Gerová také na volné noze přispívala do časopisů Xantypa, Fénix, Kleopatra, Vesmír a Reflex, aj.

V roce 2000 uvedlo Divadlo Radar její úpravu crazy komedie Někdo to rád horké nazvanou Někdo ji rád horkou. Při úpravě komedie pro amatérský soubor Bez názvu vycházela z Etlíkova scénáře pro Studio Ypsilon Horké to někdo rád, přičemž hlavní zápletku pozměnila. V jejím provedení se neucházeli o místo muzikantů v dámské kapele muži, ale naopak se o místo basistky a bubenice v pánské kapele ucházely ženy. Hlavní roli Sugar (známou z filmu Někdo to rád horké v podání Marilyn Monroe) přejmenovala na Cukrblik a ujal se jí tehdy začínající herec Martin Písařík. Hlavní ženskou roli bubenice Jariny hrála její dcera Ester Gerová a role basistky Pepiny se ujala Běla Fuková. Aranžmá pánské kapely a celou hudební spolupráci v divadélku Radar zajišťoval režisérčin muž Michal Gera. Na režii inscenace se Gerová podílela s Luďkem Horkým.

Od roku 2003 byla vážně nemocná, zemřela v roce 2006 v Praze Na Františku.

Krátce po smrti našel její bratr Richard Kraus v pozůstalosti knihu o probublávání Sametové revoluce nazvanou Ze zábradlí na zábradlí a rozhodl se jí vydat. V roce 2009 se mu to ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka povedlo. Reportážně pojatá knihu s pozměněným názvem Vyhrabávačky vyšla k dvacátému výročí Sametové revoluce. Irena Gerová v knížce líčí nejen Palachův týden, uvěznění Havla, svou cestu do SSSR, ale hlavně celý průběh sametové revoluce, a to formou deníkových zápisků. Ve Vyhrabávačkách se střídají zážitky z disidentského prostředí s rodinnými příhodami s dcerou Ester a mužem Michalem. V knize jsou kromě přepsaných rozhovorů s Václavem Havlem zveřejněny do té doby nepublikované rozhovory s Václavem Havlem na přiloženém CD. Irena Gerová po sobě zanechala také literární odkaz v podobě několika nepublikovaných básní, esejí, povídek, divadelních a filmových scénářů.

Agentura Inspíra Ireny Gerové vydala:
1998 – Pro Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Lubomírem Kotkem sadu pohlednic ze světa postižených Piš mi! Piš nám! Pišme si!
Žena, něžná skála (kalendář o ženách, které pečují o druhé)
Chlap jako hora (kalendář o mužích, kteří pečují o druhé)
2000 – Oči s křídly (básně Ireny Gerové vydané spolu s obrázky Jiřího Vokurky)

Nakladatelství Paseka vydalo knížku:
GEROVÁ, Irena. Vyhrabávačky (deníkové zápisky a rozhovory z let 1988 a 1989).
Praha, Litomyšl : Paseka, 2009, ISBN 978-80-7432-003-3.

• Irena Gerová na Febio.cz http://www.febio.cz/tvurci.php?tid=96