František Závorka

František Závorka (18. října 1911, Příbram - 16. ledna 1943, Rovensko pod Troskami) byl československý voják a velitel výsadkové skupiny Antimony.

Narodil se 18. října 1911 v Příbrami. Otec František pracoval jako úředník u C. k. státních drah, matka Anastázie, za svobodna Jezlová byla v domácnosti. Po vzniku Československa a vytvoření ČSD byl otec přeložen na Slovensko a jmenován přednostou železniční stanice v Kremnici. Tam navštěvoval obecnou školu a gymnázium. V roce 1931 sice nastoupil na studium Právnické fakulty UK v Praze, ale po roce studia přerušil a nastoupil základní vojenskou službu.

Odeslán byl k 109 dělostřeleckému pluku v Bratislavě, kde také absolvoval školu pro záložní důstojníky. Postupně byl povyšován; 1. června 1933 byl již v hodnosti desátníka-aspiranta přeložen ke spojovací četě. Poté byl povýšen na četaře a 1. dubna 1934 byl již v hodnosti podporučíka dělostřelectva přeložen do zálohy. Na vlastní žádost pokračoval v činné službě. Zároveň se přihlásil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Tu ukončil 1. srpna 1937 a v hodnosti poručíka dělostřelectva byl přeložen do Šamorína k 83. odloučenému dělostřeleckému oddílu.

V březnu 1939, po rozpadu Česko-Slovenska a německé okupaci byl propuštěn ze služby. Odešel do Písku a začal pracovat jako úředník.

6. února 1940 se vydal přes Slovensko, Maďarsko, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Tam dorazil 4. dubna a byl prezentován v Agde a zařazen do čs. zahraniční armády k 1. dělostřeleckému pluku. Bojů o Francii se nezúčastnil.

7. července 1940 byl evakuován do Anglie. Zařazen byl k 1. dělostřeleckému oddílu. 28. října 1940 byl povýšen na nadporučíka. V létě 1941 byl vybrán k výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 21. února do 21. března 1942 prodělal základní sabotážní kurz a paravýcvik. Od 27. července do 21. září 1942 prodělal kurzy střelecký, konspirační, průmyslové sabotáže a radiomanipulační kurz. Po návratu na čs. výcvikovou stanici byl jmenován velitelem výsadkové skupiny Antimony.

Společně se Srazilem a Jasínkem byl vysazen u Kopidlna na Jičínsku. Podařilo se mu navázat kontakt s doc. Vladimírem Krajinou, posledním vedoucím činitelem ÚVODu. Následně se s ostatními skrýval v Rovensku pod Troskami. Zde byl kvůli Karlu Čurdovi a dalším konfidentům gestapa odhalen. Při pokusu o zatčení požil jed a na následky otravy přes poskytnutou lékařskou pomoc zemřel. Svou sebevraždou uchránil Rovensko před osudem Lidic.

3. září 1945 byl povýšen na kapitána dělostřelectva in memoriam. 5. května 1946 byla na radnici v Rovensku pod Troskami odhalena pamětní deska s jeho jménem.

• 1943 - Československý válečný kříž 1939
• 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 - Československý válečný kříž 1939

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.  

• Kmenový list