Quick Facts
Biography
Zdeslav byl synem Diviše z Divišova († okolo 1240), původně se psal z Chlumce a ovládal rodové državy Divišoviců ve středních Čechách (hrad Divišov, pravděpodobně založený jeho otcem), roku 1241 založil na ostrohu nad řekou Sázavou nový hrad Český Šternberk, který se stal novým rodovým sídlem. Od té doby se již rodina píše ze Šternberka podle jejich nového hradu, který nese jméno podle rodového erbu (Stern = hvězda, berg = hora). Zdeslav, který se uváděl s přídomkem "ze Šternberka", zastával významné funkce u přemyslovského královského dvora (např. nejvyšší číšník) a byl ve družině Přemysla Otakara II. kterého doprovázel do Rakous. Zemřel pravděpodobně roku 1263.
Boje o Olomouc
V roce 1252 vypukla mezi Přemyslem Otakarem II. a uherským králem Bélou IV. válka o Rakousko, jelikož oba vystupovali s nároky na tuto prestižní uprázdněnou državu. Kumánská vojska uherského krále vtrhla na Moravu a začala zdejší krajiny pustošit. Obranu města Olomouce řídil Zdeslav ze Šternberka, který uherská vojska, jež město obléhala, drtivě porazil (1253). Za toto vítězství potom získal od Přemysla území na severní Moravě (nedaleko Olomouce), kde v 60. letech postavil hrad Šternberk (dnešní moravský Šternberk).
Česká a moravská větev
Zdeslav měl celkově čtyři syny, pro další vývoj rodu měli největší význam tři. Albrecht byl zakladatelem moravské pošlosti rodu, která zde vládla až do 16. století, Jaroslav byl nejspíš zakladatelem tzv. konopišťské větve, která přežívá až do dnes a Zdeslav byl nejspíše předkem holických Šternberků (větev vymřela v 18. století).
Legenda
K obléhání Olomouce kumány se váže pověst, vzniklá na základě nepřesné interpretace středověkých kronik. Ty namísto Kumánů kladou Mongoly, jejichž invaze do Evropy však již v době uhersko-české války nebyla aktuálním tématem, jelikož Mongolové (Tataři) odtáhli po bitvě u Lehnice (1241) zpět do střední Asie, aniž by došlo k větším vojenským akcím na území Moravy. Místo Zdeslava se pak setkáváme s jakýmsi Jaroslavem. Tato legenda byla obnovena a živena především v 19. století v souvislosti s rukopisnými boji. Rukopis královédvorský obsahuje báseň Jaroslav, oslavující právě boj tohoto nejspíš smyšleného Šternberka proti Tatarům při mongolském vpádu na Moravu. Po definitivním odsouzení rukopisů však byla i tato báseň vržena zpět do oblasti pověstí.