Ulrich Kinsky von Wchinitz und Tettau

Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova (1583 – jaro 1620 okolí Vídně) byl český šlechtic z rodu Kinských, vojevůdce, plukovník jezdectva stavovského vojska během českého stavovského povstání v letech 1618 až 1620 na počátku třicetileté války.

Životopis

Narodil se jako syn Jana staršího Kinského a jeho manželky Anny Pouzarové z Michnic, byl synovec Radslava staršího Kinského z Vchynic a Tetova. Vyznáním byl jako jeho otec utrakvista. Od mládí budoval vojenskou kariéru, se svými bratry Václavem a Radslavem mladším se účastnil boje o Prahu po vpádu pasovského vojska. Když dav pod zástěrkou invaze začal rabovat a vraždit, postavili se bratři Kinští do čela stavovských oddílů, zastavili řádění lidu a ochraňovali jezuity na Starém Městě, za což byli následně vyznamenáni.

Byl členem nejužšího kruhu šlechticů připravujících české stavovské povstání. Osobně se zúčastnil pražské defenestrace 23. května 1618, údajně měl být přímo jeden z těch, kteří osobně z oken českého místodržitelství na Pražském hradě vyhodili Jaroslava Bořitu z Martinic.

Po aktivizování stavovského vojska pod vrchním velením hraběte Thurna byl Kinský jmenován plukovníkem jízdy a zapojil se do bojů proti císařské armádě v Čechách a na Moravě. Od podzimu 1619 do jara 1620 se pak účastnil stavovského tažení česko-uherského vojska do Dolních Rakous, které mělo za výsledek neúspěšný pokus o obléhání Vídně, komplikované především rozvodněným Dunajem. Ve vojenském ležení u Vídně se Oldřich Kinský nakazil v táboře rozšířenou infekční nemocí, které zde ve věku 36 nebo 37 let podlehl.

Definitivní porážka rakouského tažení přišla 13. dubna 1620 v bitvě u Sitzendorfu, povstání se pak zhroutilo po porážce v bitvě na Bílé Hoře 8. listopadu 1620. Vůdci povstání byli následně souzeni a 27 z nich bylo popraveno 21. června 1621 na pražském Staroměstském náměstí. Je značně pravděpodobné, že pokud by byl Kinský naživu, byl by jako účastník defenestrace rovněž souzen a přísně potrestán.