Ondřej Schrutz

Narodil se 25, listopadu 1865 v Rodvínově u Jindřichova Hradce. Vystudoval jindřichohradecké gymnázium a 29. listopadu 1890 promoval na české lékařské fakultě.

V letech 1888-95 byl asistentem v ústavu pro normální anatomii. Roku 1894 se stal docentem plastické anatomie při malířské (později výtvarné) akademii a o rok později i v umělecko-průmyslové škole. Roku 1896 se habilitoval na české lékařské fakultě pro dějiny lékařství a epidemiologii. Roku 1899 získal titul mimořádného profesora.

Byl rovněž notářem lékařského sboru doktorů v Praze. Uskutečnil několik stáží v Itálii, Německu a Rusku.

Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem. Inicioval vznik Ústavu dějin lékařství při lékařské fakultě a od r. 1924 stál v jeho čele. Ve školním roce 1929-30 zastával funkci děkana lékařské fakulty.

Zemřel 28. prosince 1932 v Praze na zápal plic, téměř přesně rok po úmrtí své manželky.

Zabýval se hlavně dějinami antické, středověké a islámské mediciny. Soustředil se zejména na dílo Hippokrata a jeho následovníků.

Samostatně vyšly např. tyto jeho práce:

• Přehled anatomie člověka (1892 s reedicemi)
• Hippokratovské názory : o původu, skladbě a výkonech těla lidského (1895)
• O vzduchu, vodách a místech (1896 s dalšími reedicemi), překlad Hippokrata
• Anatomické a fysiologické spisy sbírky Hyppokratovské (1897)
• Stručný náčrtek základních nauk Hippokratových (1898)
• Hippokratovy aforismy (1899)
• Knížka o zachování dobrého zdraví školy Salernské (1900)
• O Hippokratovské diaetetice v nemocech, zvláště prudce probíhajících (1907)
• Dějiny lékařství (1910)

Publikoval rovněž v časopisech (např. studie Die Medizin der Araber, uveřejměná v Handbuch der Geschichte der Medizin v Jeně r. 1902, popř. Ukázka zdravotních poměrů v Čechách za Karla IV. a Václava IV. v České revue r. 1898 nebo řada článků v Časopise českých lékařů).

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Srz.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Schrutz
• Autor Ondřej Schrutz ve Wikizdrojích