Miloslav Nohejl

Miloslav Nohejl (26. května 1896, Plzeň– 25. října 1974, Plzeň) byl český spisovatel-prozaik.

Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové. Otec matky Anny, Václav Kudla (??–1921), vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal.

Maturoval na reálce v Plzni, krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919. Po studiu Státní knihovnické školy v Praze v letech 1921–1922 pracoval v plzeňské Krajské lidové knihovně.

V roce 1927 byl přijat za člena Literární skupiny. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host.

Poté, co byl v letech 1948–1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, roku 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě. Následně odešel do invalidního důchodu, v literární činnosti pokračoval.

Podle vzpomínkové knihy A. C. Nora byl Miloslav Nohejl ženatý.

Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem. Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stilista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“.

Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce (Holýma rukama) a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni.

Knižní vydání

• Veliká radost (prózy, Plzeň, Karel Beníško, 1921)
• Dívka a sen (Praha, Otakar Štorch-Marien, 1925)
• Vidím milence (osm povídek, Vyškov, Fr. Obzina, 1925)
• Souhlas (román, Praha, Družstevní práce, 1926)
• Proměna' (novoroční črta, dřevoryty Josef Hodek, Plzeň, Marie Hodková, 1927)
• Kniha se rodí (fejeton, V Plzni, Kroužek bibliofilů a přátel grafiky, 1928)
• Ohnivý červenec (román, upravil, sedmi kresbami doprovodil a obálku a vazbu navrhl Emanuel Frinta, V Praze, Družstevní práce, 1929)
• Dvě mužské povídky (s 2 lepty a značkou Jana Konůpka, Plzeň, Olga Škábová, 1930)
• Deset let nerozhoduje (román, V Praze, F. Topič, 1932, L. Mazáč 1941, Kvasnička a Hampl, 1945 a Čs. spisovatel, 1970)
• Svět nic neví (román, V Praze, Vydavatelstvo Družstevní práce, 1934)
• Chlapci a muži (povídky, V Praze, L. Mazáč, 1941)
• Ohnivý červenec (román, V Praze, L. Mazáč, 1941)
• Souhlas (Román, V Praze, L. Mazáč, 1941 a E. Beaufort národní správa, 1946 )
• Zázrak s Julií (Praha, L. Mazáč, 1941 a Alois Hynek, 1943)
• Ohnivý červenec (román, V Novém Bydžově, V. & A. Janata, 1944 a České Budějovice, Růže, 1969)
• Holýma rukama (s obálkou a kresbami Otakara Mrkvičky, V Praze, Nakladatelské družstvo Máje, 1946)
• Sirény oslavují Plzeň (Román, Praha, Alois Hynek, 1948)
• Sud se zlatým dnem (kresby Zdeněk Seydl, Praha, Československý spisovatel, 1956 a Západočeské nakladatelství, 1966)
• Neslýchaná věc (tři povídky o „učeném“ sládku Františku Ondřeji Poupětovi, ilustroval Alois Moravec, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1957)
• Stoletá cesta, Škoda 1859 - Závody V.I. Lenina, Plzeň 1959 (Autoři Václav Jíša a Miloslav Nohejl, Plzeň, Krajské nakladatelství, 1959)
• Odvrácená tvář (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1964)
• Plzeň s příchutí sladkou, hořkou i kyselou (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1965)
• Obraný hrozen (Praha, Československý spisovatel, 1966)
• Škodové (Plzeň, Západočeské nakladatelství, 1968)

Filmografie

• Svět nic neví (Námět filmu podle stejnojmenného románu, režie Jiří Svoboda, hlavní role Emil Horváth, 1987)

Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově. V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další. Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama.

A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak několikrát uvedl ve vzpomínkové knize Život nebyl sen. K sedmdesátinám Miloslava Nohejla zveřejnil v Literárních novinách článek s charakteristickým názvem Dlouhá léta přátelství.

Poznámky

1. ↑ Jiné zdroje uvádějí název instituce Městská lidová knihovna.
2. ↑ Podle serveru Prostor-ad.cz byl funkce zbaven již v roce 1948. Měl být časopisem Osvětová práce napaden jako nepřítel socialismu, který liknavě vyřazoval "brakovou" literaturu.[1]

Reference

1. ↑ Matrika narozených, Plzeň-město, 1895-1896, snímek 326, Záznam o narození a křtu
2. ↑ NOR, A. C. Život nebyl sen. Praha: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-068-3. S. 258-259, 264. 
3. ↑ RYCHTAŘÍKOVÁ, Aneta. Historický vývoj Knihovny města Plzně v období 1945-1989. Plzeň, 2012 [cit. 2018-01-12].Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dagmar Svatková. s. 42.Dostupné online.
4. ↑ BLAŽÍČEK, Přemysl. Miloslav Nohejl. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 547-549.
5. ↑ Nové povídky Miloslava Nohejla. Lidové noviny. 17. 2. 1926, s. 7. Dostupné online. 
6. ↑ Prostor/Spořilov, Osobnosti, Spisovatelé: Miloslav Nohejl
7. ↑ Prostor: Spořilov/Významné osoby
8. ↑ Prostor: Holýma rukama (ukázka)
9. ↑ Dlouhá léta přátelství. Literární noviny. 22/1944, s. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Nohejl
• MECERODOVÁ, Lenka. Román Miloslava Nohejla Svět nic neví a jeho vztah k Dostojevského románu Zločin a trest. Brno, 2012 [cit. 2018-01-15].Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kudrnáč.Dostupné online.
• BLAŽÍČEK, Přemysl. Miloslav Nohejl. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 547-549.

Související články

• Literární skupina

Literatura

• Slovník české literatury po roce 1945, Přemysl Blažíček: Nohejl Miloslav