Quick Facts
Biography
Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 – 21. června 1621, Praha) byl český rytíř, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620). Jako generál dělostřelectva pod velením hraběte Thurnem se účastnil v roce 1618 obléhání Vídně, za vlády Fridricha Falckého byl v letech 1618–1620 nejvyšším zemským písařem. Původně působil jako císařský rada.
Narodil se roku 1535 do třebívlické větve českého rytířského rodu Kaplířů ze Sulevic jako syn Purkarta Kaplíře ze Sulevic a jeho manželky Elisabeth von Sahlhausen.
V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími „českými" pány. Čekalo se, že si podá žádost o milost a pravděpodobně by ji dostal vzhledem ke křesťanské ohleduplnosti ke stáří by mu trest asi zmírnili v doživotní žalář. Přesto se mu dostalo alespoň částečného omilostnění, nebyl rozčtvrcen. Byl nejstarší a na popraviště vešel jako první z rytířského stavu a jako čtvrtý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké věži.
V roce 1921 otevřeli komisionální hrobku v neustupovském kostele na Benešovsku a hledali zde jeho tělo, avšak marně.
Komenský o smrti Kašpara Kaplíře
| „ | Když ho po vynešeném orteli smrti navštívil kněz Jan Rosacius, přivítal ho očima sic pláčtivýma, ale myslí veselou těmi slovy: „Hle, já nebohý stařec, dávno jsem mého milého Pána Boha prosil, aby mi milostiv býti a mne s tímto světem rozloučiti ráčil. Ale nestalo se toho, nebo chtěl Pán Bůh, abych také v své starosti světu za divadlo, jemu pak za slávu byl a pro zastávání slávy a pravdy jeho tu smrt, kteráž (věřím jeho milosti Božské) drahá bude před obličejem jeho, abych podstoupil. Kterážto smrt, ač ovšem před světem bude potupná a ohavná, však před Bohem slavná.“ (...) Když tu něco kněz, jak naděje spasení nezáleží na samé dobře sebe svědomé mysli než obzvláštně na doufání skrze Krista Božímu milosrdenství, promluvil, vedl dále řeč pobožný stařec: „Vzkázala mi včera má strýna, chtěl-li bych u knížete Lichtenšteina milosti hledati, že by mi život byl darován, však tak, abych do smrti vězněn zůstal. Ale já jsem vzkázal, že já jim z takové milosti děkuju. Nebo kdy bych milosti hledal, dal bych se vinen, jako bych něco zlého učinil a té smrti hodně zasloužil; jakož pak nezasloužil jsem. Pověz tedy; že já milosti hledám a hledati budu u Boha, proti němuž jsem v životě svém v mnohém hřešil, proti knížeti pak v ničem. A byť i tak bylo, že bych v vězení živ býti mohl, mně však proměna ta byla by obtížná. Já zajisté jsa již shrbený stařec, dávno již syt jsem života toho. Nebo nemohu ani chuti pokrmu rozeznati, ani nápojem libým se občerstviti. K tomu, sedím-li dlouho, stýská mi se; ležeti těžko, choditi pak hned naprosto, leč od jiných veden jsa aneb na berličkách se odnesa, nemohu. I k čemuž jest mi takový život? A jestližeť já volný tento život tak těžce snáším, i jakž bych snášel vězení? Uchovejž tedy Bůh od svatého mučedlníků tovaryšstva odloučenu býti atd.“ | “ |
| — Historie o těžkých protivenstvích církve české | ||
Původ
Kašpar Kaplíř pocházel z třebívlické pošlosti (větve) tohoto rodu.
- manželka: Eva Radimská Vidláková ze Slavkova
- syn: Albrecht Kaplíř ze Sulevic
- snacha: Magdaléna z Údrče
- vnuk: Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic
Odkazy
Reference
Literatura
- PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.
Externí odkazy
Osoba Kašpar Kaplíř ze Sulevic ve Wikicitátech- Rodokmen Kaplířů ze Sulevic
