Karol Pazúr

Karol Pazúr (26. února 1917 Krompachy – 25. dubna 1976 Banská Bystrica) byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a masový vrah, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.

Dětství a mládí

Narodil se ve východoslovenském městě Krompachy. Po skončení lidové školy se vyučil knihvazačem a krátce byl bankovním úředníkem.

Kariéra za druhé světové války

Za druhé světové války se stal členem HSĽS a Hlinkovy gardy, posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše. Když upadl v roce 1943 do zajetí Rudé armády, stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina. V prosinci 1944 vstoupil do Komunistické strany Československa.

Masakr na Švédských šancích

Po rozpuštění 1. československého armádního sboru (25. května 1945) zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se, že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace masakru na Švédských šancích, v němž osobně zavraždil 267 „Němců“ (byli mezi nimi Karpatští Němcii Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, která Pazúr všechna osobně zabil). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Snahy o potrestání

Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít a byl dokonce povýšen. Velitel sovětské posádky v Přerově vydal hned následujícího rána příkaz k jeho zatčení, ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována, nicméně dlouho neřešena. Až v roce 1947 byl po snaze několika mezinárodních organizací zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení. Proti rozsudku se odvolal hlavní žalobce Anton Rašla a rovněž on sám. Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.

Po odvolání jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na 20 let vězení, i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.

Po propuštění

Po propuštění působil jako hrdina protinacistického odboje na lukrativních státních postech a obdržel řadu vyznamenání. Jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků se pravidelně účastnil oslav SNP. Rovněž byl agentem Státní bezpečnosti.

Z archivních dokladů plyne, že ještě v roce 1975 žil s určitostí v Československu. Po zbytek života žil v Banské Bystrici, zemřel na cirhózu jater a je pohřben na tamějším evangelickém hřbitově. Existují další teorie o jeho smrti, podle první byl utopen příbuznými svých dřívějších obětí, podle další emigroval pod změněným jménem do USA. Karol Pazúr zemřel 25. dubna 1976, podle slovenského novináře Tomáše Kyseľa se tak stalo až v roce 1979.

Reference

Literatura

• František Hýbl: Tragédie na Švédských šancích v červnu roku 1945, Přerov 1995
• František Hýbl: Krvavá noc na Švédských šancích, Přerov 2015
• KAČOR, Miroslav. Osudové okamžiky. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2003. 328 s. ISBN 80-86182-70-3. Kapitola Lověšice — 1945, s. 217-236. 
• Marie Špalková: Horní Moštěnice - kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1
• Anton Rašla: Spomienky spoza mreží (Vidas Banská Bystrica 1998), str. 93-101
• Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, str. 274-279

Externí odkazy

• (slovensky) Rozsáhlejší profil na Aktuality.sk