Karel Václavů
Quick Facts
Biography
Karel Václavů (30. října 1919 - ???) byl český a československý poválečný politik Komunistické strany Československa a poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.
Biografie
Byl synem domkáře a člena sociálně demokratické strany. Profesně působil coby dílovedoucí. Později byl ředitelem družstevní mlékárny. Od roku 1935 byl činný ve Svazu mladých a roku 1936 se stal členem KSČ. Od roku 1937 zasedal v Krajském výboru KSČ v Plzni jako zástupce mládeže. Za okupace byl v červnu 1939 zatčen a po dobu devíti měsíců vězněn. Pak byl propuštěn. Následně se opětovně zapojil do ilegální politické činnosti a roku 1942 byl opět zatčen a ve vězení byl držen až do roku 1945.
Bezprostředně po válce nejprve odešel do pohraničí, ale ještě během roku 1945 byl vyzván aby se stal zemědělským tajemníkem Krajského výboru KSČ v Plzni. Jeho politický vliv rostl během roku 1947. Od března 1947 se řešilo obsazení nového KV KSČ. Stal se jeho druhým místopředsedou. Od srpna 1947 působil jako politický tajemník KV KSČ. Byl relativně mladým funkcionářem. bez výraznějších zásluh z meziválečné doby. Jeho vzestup tak část plzeňské KSČ nepřijímala pozitivně. Naopak podporu mu vyslovoval Rudolf Slánský a ústředí KSČ.
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Znovu se členem parlamentu za KSČ stal ve volbách do Národního shromáždění roku 1948. Zvolen byl za volební kraj Plzeň a v parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.
V březnu 1948 se Václavů stal předsedou KV KSČ a dohlížel na její slučování se sociální demokracií. Uvádí se tehdy bytem v Kozolupech. V létě roku 1948 čelil kritice od části krajského vedení strany pro příliš direktivní styl rozhodování a eliminaci názorových oponentů. Ve funkci předsedy KV KSČ se připomíná ještě roku 1949. V roce 1967 působil jako 1. náměstek ministra zemědělství a výživy Karla Mesteka.
Během Pražského jara v roce 1968 se angažoval v reformním proudu KSČ. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl evidován jako „exponent pravice“. Je tehdy uváděn jako náměstek ministra předsedy FV Ministerstva zemědělství a výživy ČSSR.