Josef Bezdíček

Josef Bezdíček (30. září 1900 Hodonín – 6. července 1962 Teplice) byl český rozhlasový a divadelní režisér, herec a pedagog.

Jeho otec byl ředitelem brněnského gymnázia. Josef Bezdíček absolvoval gymnázium a Státní konzervatoř v Brně. Začal hrát v brněnském Zemském divadle, avšak měl zájem o avantgardní divadlo a spolu s Vladimírem Gamzou vedl od roku 1924 v Brně založené České studio. V roce 1925 soubor pokračoval po spojení se souborem E. A. Longena krátce pod názvem Sečesteal. Následně Bezdíček působil v Bratislavě ve Slovenském národním divadle jako herec a režisér. V roce 1927 byla v Bratislavě otevřena pobočka Radiojournalu, kde působil jako herec později i režisér. Z Bratislavy odešel krátce do Prahy, kde působil v divadle Uranie a ve smíchovském divadle U Libuše. V roce 1931 se vrátil do Brna a pokračoval dál v činnosti v Zemském divadle.

Ve stejné době začal pracovat i v brněnském Radiojournalu, vedeném ředitelem Antonínem Slavíkem. Do Radiojournalu jej doporučil Slavíkův spolupracovník Dalibor Chalupa. V roce 1932 se stal Bezdíček rozhlasovým režisérem. V rozhlase spolupracoval úzce i s Karlem Vetterlem a Františkem Kožíkem. V brněnském rozhlase uvedl okolo 150 rozhlasových her. Nahrávky her neexistují, neboť šlo o živé vysílání. Současně působil jako hostující režisér v brněnském divadle. V Brně vedl Bezdíček také esperantský klub herců, nazvaný TRAKT. V esperantu uvedl brněnský rozhlas v rámci programu Verda stacio např. Čapkovo RUR, Matku a Bílou nemoc a Langerovu Jízdní hlídku.

Po 15. březnu 1939 se vedení brněnského Radiojournalu rozešlo a Chalupa s Bezdíčkem odešli do Prahy. Zde pracovali v rozhlase, kde právě končila éra průkopníků rozhlasového vysílání vedených prof. Jaroslavem Hurtem. Bezdíček se stal v rozhlase šéfrežisérem, spolupracoval s Přemyslem Pražským a Miloslavem Jarešem.

Od roku 1941 vyučoval na pražské konzervatoři. Později se stal profesorem herectví na pražské DAMU. V letech 1955–1958 vykonával funkci děkana DAMU. V Pražském rozhlase vychoval mnoho nových pracovníků, k jeho žákům patřil např. pozdější režisér Jiří Horčička.

S první manželkou, Věrou Bezdíčkovou měl dvě dcery (Janu narozenou roku 1929 a Evu narozenou roku 1931). Manželku mu později odvedl Bohuš Záhorský. Jeho druhou manželkou (od června 1941) byla herečka Vlasta Fabianová.

• 1954 titul zasloužilý umělec

• 1924 Henrik Ibsen: Strašidla, České studio
• 1924 Jiří Mahen: Ulička odvahy, České studio
• 1925 Charles Vildrac: Koráb Tenacity, České studio
• 1936 A. Afinogenov: Kde vlaky nestaví, (j. h.) Zemské divadlo Brno
• 1936 Calderón de la Barca: Dáma skřítek, (j. h.) Zemské divadlo Brno
• 1947 Francois Mauriac: Milovaní nemilovaní, Stavovské divadlo (j. h.)

• 1934 František Kožík: Cristobal Colón, Radiojournal Brno
• 1939 Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr, Radiojournal Brno
• 1939 J. K. Tyl: Lesní panna, Radiojournal Brno
• 1948 Henrik Ibsen: Peer Gynt
• 1950 Radomír Hrabák: Zastrčená vesnice
• 1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.
• 1952 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
• 1954 Jan Drda: Hrátky s čertem
• 1955 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské
• 1958 William Shakespeare: Hamlet
• 1962 Carlo Goldoni: Pan Todero Brumla aneb Starý protiva

Ota Ornest

• Nejvíc mne těšilo pracovat s Bezdíčkem, to byl opravdový profesionál.

• Pak jsem navštívil hlavního režiséra Bezdíčka. S ním jsem si ovšem rozuměl mnohem víc. Řekl jsem mu, že jsem si přivezl některé rozhlasové hry, o nichž se domnívám, že by se uplatnily taky u nás. "To nechám na vás," odvětil Bezdíček. "Pro tuto chvíli se stáváte mým dramaturgem. A já vám zaručuji, že co přeložíte, to uvedu." Přeložil jsem pro něho asi pět her. Skutečně všechny uvedl a v některých jsem i hrál.

Bohumil Bezouška

• ... v prvé řadě Josef Bezdíček, vzdělaný, moudrý a laskavý pán, teoretik i vynikající praktik. Bezdíček začínal v Brně a spolu s dramaturgem, rovněž vzácným člověkem, Daliborem Chalupou, položili průběhem let skutečné základy naší moderní rozhlasové činohry a velikým podílem přispěli k úrovni práce se slovem v rozhlase vůbec. S malými technickými prostředky – nepracovalo se ještě s magnetofonovým záznamem – vytvářel Bezďa, jak byl v rádiu nazýván, veliké činohry, ze kterých by mnohé uspěly ještě dnes.

Reference

Literatura

• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42, 91
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 112, 267, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 78-90, 97, 101-3, 105, 111, 129, 136, 151-2, 158, 178, 180, 182, 191, 211, 216, 303, 347, 349, 387, 411, 433, 441, ISBN 80-207-0419-1
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 51
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 47, 60-65, 353-4, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96, 171, 180, 182, 382, 612, 652
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93. 
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 102, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 201, 207, ISBN 80-85625-19-9
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 471-472. 

Externí odkazy

• Obrázky k tématu Josef Bezdíček na Obalkyknih.cz
• Encyklopedie Brna: http://encyklopedie.brna.cz/
• Český rozhlas: http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/lide/
• Národní divadlo Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
• Národní divadlo Brno: http://www.ndbrno.cz/online-archiv/