peoplepill id: jan-grmela-1
JG
Czech Republic
1 views today
2 views this week
Jan Grmela
Czechoslovak writer

Jan Grmela

The basics

Quick Facts

Intro
Czechoslovak writer
Work field
Gender
Male
Place of birth
Prague, Duchy of Bohemia, Czech Republic
Place of death
Prague, Duchy of Bohemia, Czech Republic
Age
61 years
Education
Faculty of Arts, Charles University in Prague
Prague, Duchy of Bohemia, Czech Republic
Faculty of Law, Charles University in Prague
Czech Republic
The details (from wikipedia)

Biography

Jan Grmela (29. dubna 1895 Praha – 14. března 1957 Praha) byl český knihovník, spisovatel, překladatel, autor rozhlasových her a redaktor. Známým se stal též jako autor rozhlasové hry Požár v opeře, během jejíhož vysílání mnozí posluchači uvěřili, že se jedná o skutečný živý přenos.

Jan Grmela a americká herečka Lillian Gishová, Piešťany 1938
Jan Grmela s rodinou 1931

Život

Mládí a studia

Narodil se jako jediný syn v rodině kancelisty Jana Grmely (1858–1913) a jeho manželky Františky rozené Šlosarové (1870–??). Po maturitě na dnešním Jiráskově gymnáziu v roce 1915 musel narukovat a 1. světovou válku strávil na frontě. Po vzniku Československa vystudoval na Univerzitě Karlově dějiny umění a literatur, archeologii a filozofii. Promoval v roce 1923, kdy obhájil dizertační práci Umělecké památky v Konstantinopoli podle záznamů kronikářů.

Kariéra úředníka

Po krátké praxi učitele nastoupil roku 1926 jako statistický úředník na Magistrát hlavního města Prahy. V letech 1928–1942 se zde stal tiskovým referentem.

V roce 1942 byl jmenován ředitelem Ústřední knihovny hl. města Prahy.

Po válce

Dne 15. května 1945 byl v rámci poválečné očisty vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a hudebních skladatelů se zdůvodněním „za spolupráci s Němci“. V červnu 1945 byl odvolán z funkce ředitele Ústřední knihovny a pracoval jako administrativní pracovník Archivu hlavního města Prahy. Důvodem odvolání měl být sudetoněmecký původ manželky Růženy. Do trvalého důchodu byl poslán v roce 1948.

Je pochován na Olšanských hřbitovech, část 007, oddělení 7, hrob 524.

Rodinný život

Dne 16. února 1922 se oženil (civilní sňatek) s Růženou Pfobovou (1893–??), ředitelkou školy v Praze, původem sudetskou Němkou z Perninku. Církevní sňatek s Jaroslava Grmely a Růženy Pfobové se konal 15. února 1947. Manželé Grmelovi měli dceru.

Dílo

Odborníci nehodnotí Grmelovo dílo příznivě: „...přes efektní prostředky a aplikaci některých postupů moderní tvorby bez hlubší invence...mezi strojeností a konverzační uhlazenost“. Za záslužné se považují jeho práce o Praze.

Rozhlasová hra Požár v opeře

Z díla Jana Grmely stojí za jmenovitou pozornost rozhlasová hra Požár v opeře, kterou vysílal Radiojournal 4. června 1930. Grmelovi se podařilo, o osm let dříve než tak učinil Orson Welles v legendární rozhlasové inscenaci Válka světů (vysílána 31. 10. 1938), přesvědčit část posluchačů, že poslouchají přímý rozhlasový přenos ze skutečné tragédie.

Děj hry byl vcelku jednoduchý – během árie vévody z Rigoletta „Ó, jak je měnívé...“ (Donna è mobile) zaslechl posluchač výkřiky a stal se svědkem požáru, paniky diváků a zásahu hasičů. Autentičnost dodal výstup z hlasatelny, který oznamoval přerušení vysílání, protože Velká opera byla zachvácena požárem. Další výstupy se odehrávaly v prostranství před divadlem a v redakci nejmenovaného deníku. Hra končila zvukovými efekty představujícími zřícení budovy a nastalou paniku. Znepokojení posluchači se obraceli na redakce a policii v takovém množství, že se denní tisk této události věnoval. Hlouček zvědavců se dokonce měl osobně dostavit před pražskou Velkou operetu (dnes Divadlo v Dlouhé), aby požár spatřil na vlastní oči.

Hru vydal knižně Josef Hladký v Hranicích roku 1931. V roce 1933 byla nahrána na dvě gramofonové desky pod názvem Požár opery, účinkovali herci Národního a Vinohradského divadla.

Jan Grmela se mohl inspirovat přípravami německého filmu Požár v opeře, který měl v českých kinech premiéru na podzim roku 1930, tedy krátce po uvedení stejnojmenné hry v rozhlase. Věrohodnost zvyšovalo, že v historii velkých divadel nebyly požáry výjimečnou událostí, některé si vyžádaly i stovky obětí.

Knižní vydání (výběr)

V počátcích své literární kariéry vystupoval Grmela jako pacifista a propagoval česko–německé sblížení, v lyrice zdůrazňoval sociální prvky, např.:

  • Krůpěje krve (črty z války, 1921)
  • K dějinám mírového hnutí u nás, 1891-1914 (1928)
  • Chvála země (verše, 1924)

Později se orientoval komerčně a v četných knihách a divadelních hrách zpracovával témata ze světáckého, sportovního nebo tzv. uměleckého prostředí, např.:

  • Láska vítězí (hra o jednom dějství, 1921)
  • Tanečnice (prózy, 1924)
  • Milenka z feuilletonu (Hra o 1 jednání, 1931)
  • Lanař Rejtura (knockout láskou) (sportovní veselohra o třech dějstvích pod pseudonymem Bedřich Vrbský, 1935)
  • Reparát (Studentský žert o jednom dějství, 1941)

Mezi práce o Praze patří např.:

  • Praha (Autoři Alois Žipek, Jan Grmela, Ladislav Jarolímek, 1932; přeloženo do angličtiny, němčiny a francouzštiny)
  • Praha, přírodní krásy Prahy (autoři Alois Žipek a Jan Grmela, 1939)
  • Lidový průvodce hlavním městem Prahou (1941)

Překlady

Jan Grmela překládal z němčiny, jeho překlady obsahují detektivní romány Hanse Reginy von Nack, prózy Hugo Saluse, frašku Nenadále Johanna Nestroye. Z angličtiny přeložil fantastická díla Edwarda Stewarta Whitea (1873–1946).

Jeho pokusy o překlady děl Franze Kafky jsou považovány za nezdařené, Kafkův nekrolog (Pramen 5, č. 1, 15. 9. 1924, s. 47.) za patetický a nepříliš dobře informovaný.

Scénář k filmu

V roce 1938 se spolupodílel na scénáři filmu Panenka režiséra Roberta Landa.

The contents of this page are sourced from Wikipedia article. The contents are available under the CC BY-SA 4.0 license.
Lists
Jan Grmela is in following lists
comments so far.
Comments
From our partners
Sponsored
Credits
References and sources
Jan Grmela
arrow-left arrow-right instagram whatsapp myspace quora soundcloud spotify tumblr vk website youtube pandora tunein iheart itunes