Franziskaner

Leopold Winter (1705/1706–1775) byl německý františkán působící v české františkánské provincii. Pocházel z Hostinného a jistě přímo v rodném městě se seznámil prostřednictvím místního kláštera s františkány. Ve svých 18 let složil v lednu 1724 řeholní sliby. Přinejmenším od 40. let 18. století pobýval především v konventu v Moravské Třebové. V letech 1743–1744 zde působil jako kazatel. Následující čtyři léta možná pobýval v jiném klášteře, v letech 1748–1749 je ale opět doložen v Třebové, tentokrát jako magistr noviců (novicmistr). Obliba, povaha i znalost místního prostředí pak jistě vedla řeholníky shromážděné na provinční kapitule v Praze v září 1750 k Winterovu jmenování kvardiánem třebovského kláštera. Po několikaleté přestávce byl místním představeným opět v letech 1755 až 1757. Jako kvardián ale Leopold Winter na místní novice nezapomněl a například mezi dalšími získanými prostředky pro konvent roku 1751 zařídil u knížete Josefa Václava z Lichtenštejna pravidelný roční příspěvek (almužnu) pro noviciát.

Provinční kapitula českých františkánů shromážděná roku 1759 v Olomouci zvolila Wintera definitorem - členem definitoria, tj. čtyřčlenného sboru bratří podílejících se na vedení provincie. Členem definitoria by byl jen do roku 1762, tehdy byl ale na následující kapitule jmenován definitorem habituálním (doživotním). Přitom stále pobýval v Moravské Třebové. V blíže neznámém období a klášteře byl rovněž zpovědníkem řeholních sester františkánek nebo klarisek. Roku 1762 byl Leopold Winter opět oficiálně ustanoven do funkce magistra noviců v třebovském klášteře. Jak se noviciát rozrůstal, působili v něm od roku 1763 novicmistři dva – jeden pro řeholní laiky a druhý pro kleriky. Winter vedl nejprve kleriky (1763) a po tříleté přestávce pak laické bratry (1766–1771).

V tomto období, konkrétně roku 1767 si Winter zapsal německý výklad Řehole sv. Františka Kurtze Auslegung oder Erklärung über die Regel des heiligen Seraphirischen Vaters Francisci.

Winterova zřejmě kvalitní příprava bratří na řeholní sliby neušla pozornosti kléru v okolí Třebové. Když svitavský rodák František Mikuláš Hancke, farář v dnešní Kamenné Horce (německy Hermersdorf) daroval v 50. a 60. letech 18. století knihy do třebovské františkánské bibliotéky, neopomenul ani jmenovitě na kazatele a novicmistra Wintera a část svazků věnoval přímo jemu.

Františkán Leopold Winter, dle třebovské klášterní kroniky „velmi vzorový a pokojný muž“, zemřel po necelých padesáti letech strávených v řeholním řádu18. prosince 1775 v Moravské Třebové. Pohřben byl, zřejmě jako jeden z posledních františkánů, v kryptě místního klášterního kostela svatého Josefa.

1. ↑ Jako Arnaviensis jej uvádí HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. „Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940]“, část „Series Patrum et Fratrum nostrorum +,qui in nostra crypta et extra sepulti sunt“. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová.
2. ↑ 49 let a 11 měsíců strávených v řeholi u něj uvádí HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Series Patrum et Fratrum nostrorum + ...“.
3. ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium et intermediorum ac Ministrorum Provinciae Bohemiae et Officialium huius Conventus“.
4. ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium…“ MÜLLER, Karl. Zur Geschichte des Franziskanerkonvents in Mähr.=Trübau : nach Aufzeichnungen der Klosterchronik. Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengstrer Landes. 1923, roč. 19, s. 70-83, zde s. 82. 
5. ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Fundationen, Messenstiftungen“
6. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 179 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
7. ↑ Srov. HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Kreuzwege“, kde se uvádí Winterem prováděné svěcení křížových cest v okolí Třebové v této době.
8. ↑ Nekrologium české františkánské provincie, elektronický přepis.
9. ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium...“.
10. ↑ Pokračování názvu: … beschrieben von R. P. F. Leopoldo Winter … Moravo Trebovia ad S. Josephum Anno 1767. Po zrušení noviciátu nezůstal svazek bez dalšího využívání, ale byl převezen do Kadaně, kde po krátké přestávce z josefínských dob byli opět potenciální bratři na počátku 19. století formováni. Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původní signatura Kadaň O 3. Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.2.2015].Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 401-402 (kapitola „Moravská Třebová, klášter františkánů“).Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Interiérová knihovna františkánů v Moravské Třebové. Moravskotřebovské vlastivědné listy. 2014, čís. 23, s. 20-28. ISSN 1211-1317. ISBN 978-80-904432-6-6. 
11. ↑ BAJGER, „Česká františkánská knižní kultura“ (cit.), s. 400-401 (kapitola „Moravská Třebová“). Podle pamětní knihy kláštera – Národní archiv, fond Františkáni, kniha 52, část „Benefactores“. Viz též DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek : Universitní knihovna, 1972. 
12. ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Patrum et Fratrum nostrorum +,qui in nostra crypta et extra sepulti sunt“. Jako příčinu smrti kronika uvádí: „morbo semiphtysis accedente gangrena prostratus“. Viz též Nekrologium české františkánské provincie.