František Bürger-Bartoš

Studia a první světová válka

Otec Františka Bürgera byl chalupník a nájemce hostince v Čertyni. František pocházel ze sedmi dětí. Ještě než stačil složit maturitu na gymnáziu v Českých Budějovicích, byl povolán (8. května 1916) jako ani ne osmnáctiletý do rakousko-uherské armády. V hodnosti desátníka padl v srpnu 1917 do zajetí a v zajateckém táboře Padula sa přihlásil do československých legií. Za půl roku (12. března 1918) byl František Bürger zařazen do výzvědného oddílu a s ním následně k III. italské armádě. Do srpna 1918 působil mezi "výzvědčíky" na řece Piavě. Pak jej poslali do důstojnické školy v Modeně. Tu dokončil 1. prosince 1918 v hodností podporučíka. Do Československa se vrátil jako velitel čety 35. pluku italských legií. Za účast v první světové válce byl vyznamenán italským válečným křížem a italskými medailemi za válečnou námahu a sjednocení Itálie.

V prvorepublikové armádě

Po návratu do vlasti se František Bürger (jako poručík) zúčastnil bojů o Těšínsko (19. ledna 1919 - 26. února 1919) a poté i bojů o jižní Slovensko proti Maďarské republice rad (27. dubna 1919 - 1. srpna 1919). Po splnění vojenských úkolů si zvolil kariéru československého důstojníka - vojáka z povolání. Vysokou školu válečnou v Praze dokončil v roce 1928 s velmi dobrým prospěchem. Bylo mu třicet let, měl hodnost kapitána, disponoval slušnými jazykovými znalostmi (němčina, italština, francouzština a maďarština) a oplýval zkušenostmi ze zpravodajské služby. V následujícím roce (1929) prošel zpravodajským kurzem hlavního štábu.

Dne 1. října 1937 byl František Bürger (již v hodnosti podplukovníka generálního štábu) jmenován náčelníkem štábu 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Za branné pohotovosti státu (září 1938) zastával funkci náčelníka štábu Hraniční oblasti 31.

Protektorát

Po Mnichovu a německé okupaci (a po likvidaci československé armády) odešel František Bürger z jižních Čech do Prahy. Zapojení do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa (ON) a spolupráce s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem bylo pro Františka Bürgera logickou volbou. V Praze se Bürger stal úředníkem pensijního oddělení ministerstva financí, kde kolem sebe shromáždil zde zaměstnané bývalé důstojníky. Ti se kromě "práce pro ministerstvo" věnovali i ilegální činnosti. Podle rodné chalupy používal František Bürger krycí jméno "Bartoš" a stejné jméno dostala i jeho ilegální odbojová skupina - "Bartoš". Tato zpravodajská skupina byla dobře zakonspirovaná, fungovala v rámci ON a pracovala po dobu několika let prakticky nezasažena represivními údery německých bezpečnostních složek (gestapo, sicherheitsdienst). Po zatčení velitele třetí garnitury Obrany národa - generála Zdeňka Nováka (22. června 1944) začal František Bürger samostatně připravovat vojenskou akci proti okupantům v Praze. Za tím účelem vešel (počínaje srpnem 1944) ve spojení s generálem Karlem Kutlvašrem. Skupina "Bartoš" byla na konci druhé světové války jednou z mála akceschopných pražských ilegálních organizací. Jejím přičiněním tak byla v této době v Praze připravena základní povstalecká velitelská struktura. Dále činností skupiny "Bartoš" vzniklo v hlavním krytu pražské protiletecké ochranné policie (podzemí v Bartolomějské ulici číslo 5 ) strategické stanoviště pro efektivní řízení květnového povstání 1945 ve Velké Praze. Není proto divu, že se nakonec odbojová organizace "Bartoš" v květnu 1945 stala základem povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy a funkce náčelníka jejího štábu se ujal podplukovník generálního štábu František Bürger.

Po druhé světové válce

Od května 1945 do Února 1948

Po druhé světové válce František Bürger přijal (společně se svou rodinou) za své občanské jméno oficiálně své odbojové krycí jméno "Bartoš". Také byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V práci pro československou armádu pokračoval i bezprostředně po skončení druhé světové války ve funkci náčelníka štábu I. armádního sboru.

Počátkem roku 1946 postupně narůstal v poválečné společnosti vliv Obranného zpravodajství (OBZ), sovětské NKVD a KSČ. To se projevilo nejen v osobě a vlivu Bedřicha Reicina, ale především v oficiálním "tažení" proti osobnostem tzv. demokratického odboje. Byli to většinou bývalí legionáři a prvorepublikoví důstojníci vyšších hodností, kteří aktivně působili za protektorátu jako členové nekomunistických protiněmeckých ilegálních organizací. Cílem Obranného zpravodajství bylo ovládnutí československých armádních struktur, kde tyto výrazné osobnosti a silné individuality s frontovými zkušenostmi zastávali těsně po válce velitelské pozice.

Jednou z mnoha obětí tohoto komunistického "honu na čarodějnice" byl i František Bürger. Jako jeden z hlavních činitelů Pražského květnového povstání 1945 byl už začátkem roku 1946 „uklizen“. Nejprve byl pověřen funkcí velitele československé vojenské mise při spojenecké kontrolní komisi v Budapešti. Tady kromě činnosti vojenského přidělence sledoval agendu poválečné repatriace československého státního a vojenského materiálu. Po třinácti měsících působení v Budapešti byl přeložen do Paříže na místo československého vojenského atašé u francouzské vlády.

Od Února 1948 do roku října 1964

Po Únoru 1948 byl František Bürger v září roku 1948 povolán z Paříže do Prahy, kde byl ustanoven velitelem Nejvyšší vojenské akademie. Ale již po roce působení v této funkci byl (v říjnu 1949) odeslán na tzv. nucenou dovolenou s čekaným. Místo logicky očekávaného odchodu do výslužby byl 3. května 1950 zatčen orgány StB. Při prohlídce byly v jeho bytě nalezeny letecké snímky z předmnichovského období. To bylo tendenčně interpretováno jako „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství". Následoval soud, jehož verdiktem byla degradace do hodnosti vojína a trest ve výši osmi měsíců vězení. Ani po odpykání trestu nebyl František Bürger propuštěn z komunistických kriminálů na svobodu. Až do 3. ledna 1953 byl vězněn v Pardubicích, Jáchymově a Příbrami.

Po propuštění z výkonu trestu se František Bürger vrátil do Prahy, kde pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN). V listopadu 1957 jej Nejvyšší soud zprostil původní obžaloby a Františku Bürgerovi byla vrácena generálská hodnost. V roce 1962 jej postihl záchvat mozkové mrtvice a ochrnul na levou část těla. Až do své smrti byl upoután na lůžko.

V budově Ministerstva financí (na adrese Praha 1, Letenská 15/525, Malá Strana) se nachází pamětní deska věnovaná obětem druhé světové válka. Na pamětní desce je nápis:

1945 – 2005

V TÉTO BUDOVĚ V LETECH NACISTICKÉ
OKUPACE PŮSOBILA MEZI ZAMĚSTNANCI
MINISTERSTVA FINANCÍ DŮSTOJNICKÁ
ILEGÁLNÍ SKUPINA „BARTOŠ“, KTERÁ SE
VÝZNAMNÝM ZPŮSOBEM PODÍLELA NA
PŘÍPRAVÁCH PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ.

V JEJÍM ČELE STÁL BÝVALÝ LEGIONÁŘ
PPLK. GŠT. FRANTIŠEK BÜRGER – BARTOŠ
(1898 – 1964), KTERÝ SE STAL V DOBĚ
PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ V KVĚTNU 1945
NÁČELNÍKEM ŠTÁBU VOJENSKÉHO
VELITELSTVÍ VELKÉ PRAHY.

—text na pamětní desce

Poznámky

Reference

Literatura

• Marek, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. Svět křídel; 73. ISBN 80-86808-16-5.

Související články

• Povstalecké velitelství Alex
• Zdenko Vltavský-Waldhütter
• Carl von Pückler-Burghauss
• Česká národní rada (odboj)
• Karel Kutlvašr
• František Slunečko
• Jaromír Nechanský
• Jiří Pujman
• Obrana národa

Externí odkazy

• František Bürger-Bartoš - Databáze autorit