Bedřich Kamarýt

Bedřich Kamarýt (8. září 1831 Velešín – 21. května 1911 Deštná) byl katolický kněz českobudějovické diecéze, monsignor, malíř a spisovatel. Vytvořil na 2100 většinou náboženských obrazů pro kostely a kaple.

Narodil se 8. září 1831 v jihočeském městečku Velešíně jako první ze čtyř dětí zámečníka Josefa Kamarýta a Anežky, rovněž rozené Kamarýtové. Za zmínku stojí, že také Bedřichův mladší bratr Jan se stal knězem. Původně chtěl být lékařem, ale již po roce studia na univerzitě ve Vídni opustil (mj. kvůli svému odporu k anatomii) a vstoupil do českobudějovického semináře. Poté, co se náhodně seznámil s jistým amatérským malířem se také začal intenzivně zabývat malbou náboženských témat. Učitelem mu byl posléze německý malíř Mücke, který zrovna v té době pobýval v Českých Budějovicích. Dne 23. července 1854 přijal ve svých 23 letech kněžské svěcení a téhož roku nastoupil jako kaplan v Hořepníku. Roku 1857 se mu poštěstilo – ještě jako hořepnickému kaplanu – navštívit s biskupem J. V. Jirsíkem Řím, což v té době bylo pro většinu katolíků jenom nesplnitelným snem. Biskup si mladého kněze oblíbil a měl pochopení pro jeho zálibu. Měl štěstí, že i na svých dalších působištích v Černovicích a Lidmani se ve volném čase mohl věnovat malbě. Kněží bylo v té době dostatek a tamější faráři se kromě svého pastýřského poslání ve volném čase zaměřovali na hospodářskou stránku farnosti. Tak měl nepraktický kaplan volné ruce. Již v Hořepníku maloval chrámové obrazy světců pro kostely a kaple a postupně se stal známým široko daleko.

Jeho malířská tvorba je nesmírně rozsáhlá a odhaduje se na 2100 obrazů, v naprosté většině s církevními náměty. Jeho díla nacházíme především v kostelech a kaplích oblasti jižních a jihovýchodních Čech (Jindřichohradecko, Pelhřimovsko a Táborsko), ale některé obrazy dodal i na Moravu, do Rakouska a dokonce i do českých kostelů v USA díky kontaktu s českým knězem zde působícím, jihočeským rodákem Mons. Josefem Hessounem (obrazy v kostele sv. Jana Nep. v St. Louis byly zničeny spolu s budovou kostela roku 1896 větrnou smrští).

Styl jeho maleb bychom mohli označit jako projev národního a náboženského romantismu. Byl ovlivněn produkcí 19. století, např. J. V. Hellichem, nazarény a především J. Führichem, kterého si dle svých slov vážil nejvíce. Kamarýt hojně kopíroval starší díla mistrů a neváhal určitá schémata opakovat i několikrát. Šlo mu především o pořízení důstojného posvátného oltářního obrazu, srozumitelného všem věřícím, nikoli o zvyšování vlastní prestiže. Z lokalit, v nichž dodnes můžeme vidět Kamarýtovy obrazy, jmenujme především kostely v Cetorazi, Deštné (mj. téměř celá výzdoba kaple sv. Jana Křtitele), Jindřichově Hradci (kostel sv. Václava), Kardašově Řečici (křížová cesta), Kostelní Radouni, Lidmani, Mnichu, Nové Cerekvi, Pacově, Pluhově Žďáru, Soběslavi, Strmilově (křížová cesta), Velešíně atd.

S jeho nemocí ve stáří souvisí i jeho změna orientace na literární tvorbu, které se soustavně začal věnovat v 90. letech 19. století (pomineme-li jeho prvotinu Cesta do Říma, vydanou r. 1877). Jedná se o historické povídky situované do různých období, od nejstarších dob křesťanských (např. Setníci V. legie, 1893), přes středověk (z období křížových výprav povídka Bůh to chce, 1893) až po 17. stol. ( Kábové z Rybňan, 1893). S přepisováním a korekturami vydatně pomáhal kaplan P. František Šubrt, s nímž si děkan Kamarýt výborně rozuměl.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Kamarýt
• Jiří ČERNÝ: Mons. Bedřich Kamarýt - kněz, malíř, spisovatel, Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 2001, roč. 28, 3, s. 260–277.