Antonín Koniáš

Celý svůj život zasvětil protireformaci v českých zemích. Věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení značného množství knih (30 000 podle pečlivě vedených záznamů), z nichž některé byly poté spáleny. Byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace.

Narodil se v Praze Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Mezi roky 1705-1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech, v roce 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Celkem 26 let působil jako kající misionář, 14 let jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách.

Horlivě kázal (pětkrát denně, německy a česky). Vedl asketický způsob života. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými, některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a ostatní většinou odevzdával na biskupství, malou část z nich (se souhlasem nadřízených) teatrálně pálil – celkem zabavil prý až 30 000 knih. Dle jiných údajů však Koniáš 30 000 knih vmetal vlastní rukou do ohně a odhaduje se, že z toho byla českých knih asi polovina. Podílel se též na konfiskaci a pravděpodobném zničení knihovny jansenisty hraběte F. A. Šporka v Kuksu. Základem pro zabavování knih mu byl seznam Libri prohibiti vydaný církví, který později doplnil o další položky dle vlastní praxe. Jako seznam nedovolených knih vydal „Klíč," který obsahoval 1233 titulů českých a dále knihy psané německy, latinsky a francouzsky. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do Čech. Všechny tyto knihy však nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v klášterech uloženy do oddělení „libri prohibiti". Jeho cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“. Jeho zápal považovali někdy za přehnaný a problematický i sami jezuité a byl ze strany svých představených za něj napomínán.

Koniáš neničil jenom umělecké skvosty Jednoty bratrské či z doby husitství. Jednalo se i o zábavnou či erotickou literaturu např.: kramářské sešitky nebo dobovou pornografií. Bývá vnímán kontroverzně - jako zasloužilý zbožný šiřitel katolické víry bojující proti „bludům", ale i jako netolerantní cenzor a ničitel české kultury - např. pojmenování „koniáš" se občas užívá jako přezdívka pro libovolného člověka vnímaného jako ničitel a kulturní škůdce. V kontextu jeho doby, kdy byla na českém území oficiálně uznávaná jen katolická církev, Koniáš jako její zastánce bojoval proti „nekatolickým bludům“.

V době národního obrození se z něj stal symbol domnělého jezuitského tmářství a útlaku české kultury. Zdůrazňovalo se – zvláště zásluhou Aloise Jiráska – především jeho pálení knih, přičemž údaj o 30 000 zničených knihách byl vztahován jen na knihy jazykově české (které ve skutečnosti tvořily z celkového počtu zhruba polovinu). Je jisté, že z dnešního hlediska patří tato část jeho činnosti k nejproblematičtějším, v jiném světle se však může jevit s přihlédnutím k dobovému kontextu. Přesto se symbolem vypjaté religiozity 17. a 18. století stal právě on.

Během komunistického režimu byla jeho činnost nadměrně zveličována a překrucována, aby poškodila obraz římskokatolické církve a účelově se zamlčovalo, že se snažil spálené problematické knihy plynule nahrazovat katolickou literaturou, nezřídka vlastní provenience.

Vlasta Třešňák, inspirován jeho osobností a jistou událostí ze života Bohumila Hrabala, napsal text a hudbu k písni Tovaryš pátera Koniáše
„Jsem tovaryš pátera Koniáše
umím oheň rozdělat umím světlo zhášet …“ (album KOOH-I-NOOR, 1983)

• Cytara Nového Zákona (1727, 1729, 1746 atd.) – náhrada starých evangelických kancionálů
• Clavis haeresim claudens et aperiens – Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající (1729) - seznam závadné literatury, jeho nejznámější dílo, tento seznam byl schválen až roku 1770, zakazuje většinu evangelické literatury z let 1414–1620 a exulantskou protikatolickou literaturu
• Jediná choť Beránkova (1729)
• Zlatá neomylná římsko-katolické pravdy dennice (1754) – náhrada nekatolických postil
• Vejtažní naučení
• Herbář

Reference

Literatura

• BÍLÝ, Jiří. Jezuita Antonín Koniáš : osobnost a doba. Praha : Vyšehrad, 1996. 277 s. ISBN 80-7021-191-1.   Knihu ve skutečnosti napsal Josef Cyril Kebrle, viz SVATOŠ, Martin: Velká vědecká loupež, in Dějiny a současnost, 4/2002, str. 56–57, ISSN 0418-5129
• VLČEK, Jaroslav . Dějiny české literatury. II, [Od století XVIII. k letům čtyřicátým století XIX.]. 3. vyd. V Praze: L. Mazáč, 1940. 741 s. [O Antonínu Koniášovi viz str. 60–68.]
• Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 473–474; 489.  
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1180 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 829–830.   [Autorkou hesla „Antonín Koniáš" je Zdeňka Tichá.]
• Benedikt, Heinrich. Franz Anton Graf von Sporck (1662-1738). Wien : Manz, 1923, s. 217-223.

Související články

• Pobělohorská literatura
• Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

• Osoba Antonín Koniáš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Koniáš
• Heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
• Antonín Koniáš na WorldCat Identities