Adolf Srb

Adolf Srb (27. září 1850 Rokycany – 14. dubna 1933 tamtéž) byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal české politické dějiny za období let 1861 až 1899. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.

Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech. Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876-79 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do deníku Politik, kde zůstal i po jeho přejmenování na Union r. 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.

Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.

Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan, kde žil u své dcery. Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.

Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo. Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.

Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci. Měl rovněž rád klasickou hudbu a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním.

Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském) a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.

3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice) odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.

Vedle novinových článků byl Srb autorem řady politických brožur a komentářů k zákonům. Jeho nejvýznamnějším dílem byly Politické dějiny národa českého, v nichž popsal dobu od r. 1861. Na sklonku života psal paměti (Z půl století), v další literární tvorbě mu ale později zabránila vada zraku.

Knižně vyšly např.:

• Spisovatel Josef Vojtěch Sedláček (1879)
• Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla (1881)
• Národní jednota severočeská (1886)
• Královské svobodné město Rokycany : popis města i jeho okolí (1896) Dostupné online
• Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895 (1899)
• Od nastoupení Badeniova do odstoupení Thunova : II. díl Politických dějin národa českého od roku 1861 (1901)
• Město Žižkov (1910, spoluautor: Josef Houba) Dostupné online
• Politické dějiny národa Českého od roku 1861. III, Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907 (1911)
• Z půl století (1913, 1915) Dostupné online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Srb ve Wikimedia Commons
• Autor Adolf Srb ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Srb
• Digitalizovaná díla Adolfa Srba v digitální knihovně Kramerius NK ČR.