Jan Muzika

Jan Muzika (také uváděn jako Johann Muzika/Muzyka, 21. června 1832 Březnice – 30. května 1882 Praha) byl český železniční stavitel a podnikatel, významný občan města Březnice a zakladatel soukromé železniční společnosti České obchodní dráhy (BCB). V inženýrské praxi se specializoval zejména na trasování drážních úseků.

Mládí

Jan Muzika pocházel z prosté rodiny březnického tesařského mistra Jana Muziky a dcery Jakuba Janoty, sedláka z Hořovic. Základní vzdělání získal na Hlavní škole v Březnici, dále vystudoval za aktivní podpory Josefa Rotta, ředitele zdejšího Schwarzenberského panství, Německé reálné gymnázium v Praze. Po absolutoriu absolvoval Polytechnický ústav.

Ve druhé polovině 50. let pracoval jako asistent u brněnské stavební firmy bratří Kleinů a Lanna a Schebek na projektu společnosti Jihoseveroněmecká spojovací dráha (SNDVB) z Jaroměře přes Turnov do Liberce zprovozněné v letech 1858–1859. V letech 1860 až 1863 projektoval a trasoval dráhu České západní dráhy (BWB) spojující Bavorsko, Plzeň a nádraží na Smíchově (Praha-Západní nádraží). V roce 1865 se stal přednostou železniční stanice Hořovice.

V letech 1865 až 1868 se ve službách Vojtěcha Lanny podílel na stavbě železnice společnosti Turnovsko-kralupsko-pražská dráha (TKPE) ze směru z Kralupy nad Vltavou do Turnova, pravidelný provoz zde byl zahájen 15. října 1865. Roku 1866 získává vyznamenání Zlatý záslužný kříž. Vlastní podnikatelskou činnost zahájil Jan Muzikav roce 1869, když založil vlastní stavební firmu.

Podnikatelská činnost

První samostatnou prací provedenou firmou Muzika a Macan byla stavba 57 km dlouhé části Buštěhradské dráhy v údolí řeky Ohře z Března u Chomutova do Karlových Varů, vznikající primárně k propojení kladenské černouhelné a severočeských hnědouhelných oblastí s Prahou. Ještě před dokončením této stavby získává firma J. Muzika a spol. (společníci Ing. Jan Muzika, jeho strýc Václav Muzika a Ing. Karel Schnabel) zakázku na stavbu částí Pražsko-duchcovské dráhy (PDE) z Prahy-Smíchova přes Rudnou a Slaný do Obrnic. Jednalo se o náročnou stavbu s velkým množstvím umělých staveb, včetně kamenných viaduktů v Prokopském údolí (trať 174) u Prahy. Současně s posledně jmenovaným projektem již zastupoval ing. Jan Muzika koncesionáře při politické obchůzce trati Zdice – Protivín.

Největší železniční stavbou v Čechách, kterou Muzika projektoval a vedl, byla železnice Rakovník – Zdice – Březnice – Protivín (tratě 200 a 174) společnosti Rakovnicko – protivínská dráha (RPD) . Tuto trať se mu podařilo postavit v neuvěřitelně krátké době. Výstavba začala ihned po udělení stavebního povolení 13. 6. 1874, při stavbě trati byli zapojeni především dělníci a řemeslníci z Březnicka. Poslední úsek trati dlouhé 152,8 km byl dostavěn 30. 4. 1876, přestože projekt musel být během stavby změněn.

V letech 1876 – 1879 projektoval výstavbu železnic v Bosně, Srbsku a Bulharsku.

České obchodní dráhy

Na základě bohatých zkušeností roce 1881 zakládá se svým partnerem Karlem Schnabelem privátní železniční společnost České obchodní dráhy (německy k.k. privilegierte Böhmische Commercialbahnen, zkratka BCB) s cílem zabývat se stavbou a provozováním místních drah, první koncese na prvních několik tratí stavěných zároveň byla udělena 9. května. Velkorysé plány společnosti, s podnikatelským záměrem vytvořit lokálními tratěmi konkurenceschopný subjekt velkým dopravním společnostem, dostávaly BCB od začátku do obchodních střetů, často vlastenecky motivovaných. První tratě a stanice sloužící především k nákladní obsluze cukrovarského průmyslu v řepných oblastech Polabí vznikaly v Křinci, Městci Králové a Smiřicích, a také v Mirošově na Rokycansku. Dále Jan Muzika pracoval na trati společnosti Místní dráha Čerčany-Modřany-Dobříš trať z Modřan u Prahy do Vršovic.

Orientace na malé akcionáře využila Společnost státní dráhy (StEG), která postupným skupováním akcií postupně přebírala nad BCB kontrolu. Po náhlé Muzikově smrti v roce 1882 pak obchodními machinacemi došlo k faktickému převzetí BCB do vlastnictví StEG. Z původních záměrů firmy sešlo, jako samostatný podnikatelský subjekt však BCB v rámci StEG fungovaly nadále až do zestátnění železničních společností v Rakousku-Uhersku v roce 1909.

Náhlé úmrtí

Zejména za národohospodářský význam stavby rakovnicko–protivínské trati byl Jan Muzika roku 1882 vyznamenán titulem C. k. stavební rada. Byl též nositelem řádu Františka Josefa I. I. třídy. Zemřel v necelých padesáti letech na akutní zápal plic v Praze, kde také proběhl pohřeb. Tělo bylo pak uloženo v rodinné hrobce na hřbitově v Březnici poblíž kostela sv. Rocha.

V Praze-Řeporyjích, kterou prochází trať PDE, po něm byla pojmenována ulice.

Odkazy

Reference

Literatura

• SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá Fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Lokálky jako východisko, s. 167-168. (Česky) 

Externí odkazy

• Životopis Jana Muziky na stránkách o Rakovnicko-protivínské dráze
• Trať v Prokopském údolí
• Život a práce Jana Muziky
• Lokální trať Smiřice – Sadová – Hněvčeves