Bartoš Vlček

Czech poet and translator
The basics

Quick Facts

IntroCzech poet and translator
PlacesCzech Republic
wasWriter Poet
Work fieldLiterature
Gender
Male
Birth23 October 1897, Růžďka, Vsetín District, Zlín Region, Czech Republic
Death7 January 1926Brno, Brno-City District, South Moravian Region, Czech Republic (aged 28 years)
The details

Biography

Bartoš Vlček (23. října 1897, Růžďka – 7. ledna 1926, Brno) byl český básník, prozaik a překladatel.

Život

Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. Byl zajat a stal se legionářem. Tyto skutečnosti a ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického (sb. Vzpoura samoty), tak i prozaického (Nevděčné lásky, Marný zápas).

Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde byl pro své názory předmětem častých urážek a pomluv. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkrem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba (sdružení). Literární skupina a její časopis Host (časopis), který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Česku (resp. Československu. Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný.

Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání (Giovanni Papini, Filippo Tommaso Marinetti, Luigi Pirandello). Mnohá tato díla byla ovlivněna válkou.

Při operaci podlehl následkům nikdy nedoléčeného válečného zranění.

Dílo

  • Slavnosti večerní (Básně, 1923)
  • Vzpoura samoty (Básně, 1923)
  • Milenci (Báseň o šesti zpěvech, 1924)
  • Nevděčné lásky (Próza (?), 1924)
  • Učeň (Drama, 1924)
  • Marný zápas (15 povídek, 1924)
  • Jenom srdce (Básně, 1926)

Ukázka z díla

PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY

Až z Arkadie její flétna zní.
Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš?
A Jónské moře zateskní.

Hlas její slyšeli, kdož s ranou v srdci svém
a na rameni kříž,
šli v Svatou zem.

Jí hučí klid, jí třeští boj.
Pastýři, víš, že zemřel Pán?
A v její rythmus zladil jek svůj stroj

praktické doby. V dík či prokletí?
Jdem, smutní rytíři, ze čtyřech světa stran
(ta píseň navždy bude boleti)

pochopit nepochopitelné,
zachytit nezachytitelné,
podržet nepodržitelné:
věčnost.

Odkazy

Reference

Literatura

  • Bartoš Vlček: Touha po životě. K vydání připravil, ediční poznámku, vysvětlivky a doslov napsal František Valouch. Profil, Ostrava 1979.
  • FRABŠA, F. S.. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha : Lidová tribuna, Rosendorf, 1923. S. 146.  

Externí odkazy


The contents of this page are sourced from Wikipedia article. The contents are available under the CC BY-SA 4.0 license.